Článek
Výhod jsem na začátku své cesty viděl vícero. Vybavovat jsem ho nemusel jako do paláce žádného oligarchy, stačil základ. Dvě lůžka, pár skříněk, čistá koupelna, laciná televize, dostupná toaleta.
Peking je větší než Praha
Nikdy si tak nestěžoval žádný ze sousedů, se kterými bydlím v domě, i když otazníky v jejich očích na začátku mého přívydělkového období, byly nepřehlédnutelné. Ovšem tím, že v bytě sám bydlím, jsem nastolil klid.
Na první hosty si pamatuji do dneška. Pár kolegů z Itálie na týden se účastnil jakési konference. I když neumím ani slovo italsky a oni neuměli česky, povídali jsme si při sklence vína v závěru jejich pobytu až do kuropění. Ozýváme se každý rok, píšeme si na sociální síti přání k narozeninám.
Anketa
Zajímavé setkání bylo i s turisty z Číny. Prvně jsem viděl Asiata v domě a připravoval mu zázemí na čtyři dny pobytu. Lámaně jsem se skrze překladač dozvěděl, že oba mládenci, kteří přijeli, studují v Pekingu a že to je město větší než Praha. Měl jsem radost, že chtějí ochutnat nějaké typicky české jídlo a když mě požádali, jestli bych ho neukuchtil ve své kuchyni, vyrazili mně tím dech.
Spáleninu odstraní větrání
Do té doby jsem vařil pouze čaj, sem tam polévku z pytlíku, kterou jsem ochucoval zeleninou z tácku v supermarketu. Odvážnému štěstí přeje, řekl jsem si a vzal necelé kilo vepřového, pořídil zelí a houskový knedlík, který jsem si představoval, jak jen načechrám horkou párou jako jsem to vídával u rodičů.
Vepřové jsem položil do pekáčku, kolem něj jsem vyskládal zelí a šel jsem si zaplavat. V bazénu mě napadlo, že bych se ještě stavil v kině. Když jsem dorazil do domu, zdálo se mně, že někdo něco si připekl. Už v přízemí jsem lehounce zacítil odér požáru.
Jak jsem se blížil ke svému bytu, zápach sílil. Asi nechala něco na sporáku sousedka s Alzheimerovou chorobou, napadlo mě, a tak jsem zrychlil. Ne, byl jsem to já! Větráním se mně do příchodu turistů podařilo neuvěřitelné. Spáleninu podstatně odvětrat a do zlatova osmažit hranolky spolu s obaleným hermelínem a kouskem eidamu z mrazáku, což jsem pak hrdě představil jako národní poklad české kuchyně.
Původ ukáže i toaleta
Návštěvníci byli spokojeni, udělali si pár selfie fotografií pokrmu a i se mnou hromadnou fotografii, kterou se pak možná chlubili po návratu domů známým.
Čeho si však nelze nevšimnout, je stav toalet po turistech z různých částí světa. Kultura vyměšování je prostě jiná. Někde mají toaletní systém jako u nás a těm se nemusí nic vysvětlovat! Stačí však drobná odlišnost a člověk se nestačí divit…
V Turecku je mnohde vykonávána malá i velká potřeba do jakéhosi otvoru v zemi, kolem kterého se slétá jedna moucha za druhou. Země s užším potrubím než je normou stanoveno v Evropské unii pak mají za normální, že toaletní papír po použití vyhazují do koše, aby nedošlo k ucpání odpadních rour.
Na Silvestra jsem si tedy letos přivydělal jako jindy. A podle toalety jsem odhadl, že turisté přijeli… no, z daleka! Použitý papír v koši, to chápu nyní jako ohleduplnost k trubkám, ale o tři ruličky papíru na záchodě jsem přišel já. Ten v koši nebyl, vzali si ho asi na cestu. Chápu je. Možná šlo o obyčejnou prevenci před vybavením toalety tuzemských vlaků.
Zdroj: Záchod – Wikipedie
