Článek
Jak bylo letos vidět, není to úplně každý. Přitom občas může jít i o osobnosti českého společenského života, kteří vydělávají i mnoho let po smrti uživatelům jejich jmen majlant! Posviťme si a ukažme příklad…
Jméno čestně udělí, na hrob zapomenou
Karel Sladkovský. Jméno, které se nezapomíná. Poslanec Českého zemského sněmu a Říšské rady, během svého života byl dokonce za své myšlenky vězněn. Narodil se 22. června 1923 a zemřel 4. března 1880. Od roku 1868 dokonce dával celý svůj příjem jako člena zemského výboru ve prospěch fondu pro zbudování Národního divadla!
Anketa
To na něj příliš často nevzpomíná, i když se jako mecenáš osvědčil. Více na něj vzpomínají Pražáci, neboť na Sladkovského náměstí funguje dokonce Gymnázium Karla Sladkovského, mezi studenty přezdívané familiérně Gykas. V současné době ho navštěvuje několik set žáků denního studia, kteří se pod vedením svých profesorů připravují v osmileté a čtyřleté formě k maturitě. Ovšem pro Karla Sladkovského světská sláva, polní tráva!
Název Gymnázium Karla Sladkovského je sice školou užíván od 1. 10. 2005, školskému zařízení ho jako čestný udělilo Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy ČR, ale letos ani v minulých letech si na hrob osoby, jejíž jméno a příjmení dokonce čestně uděluje stát, nikdo nevzpomněl. Jeho nositel je tak potupně uveden v seznamu dosud neadoptovaných slavných rodáků na pražských Olšanských hřbitovech.
Sebeslavnějšího zlikvidují
Hroby lze totiž dnes i adoptovat stejně jako zvířata v různých zoologických zahradách. Za přiměřený finanční obolus, který není opravdu ani horentní sumou, jež by mohla kohokoliv zruinovat, tak jde jakémukoliv hrobovému místu, o které se nikdo nestará, zajistit pozornost.
Jde především o zajištění prostoru a základní údržbu předmětu, kterým je místo odpočinku vybaveno. Správa pražských hřbitovů na svých webových stránkách zveřejňuje seznam významných hrobů, adoptující díky němu vědí, že s nebožtíkem nikdo nehne po dobu uhrazeného pronájmu. Tím je zpravidla doba 10 dlouhých let.
Pokud se adoptujícího nepodaří nalézt a za pronájem vyiinkasovat příslušnou částku, hrobové místo je bez ohledu na dosud ležícího sebeslavnějšího vyklizeno a je nabídnuto dalším zemřelým v pořadí. Umírá se totiž neustále a těla je potřeba někam ukládat.
Mít zaplacený hrob bude terno
Jsou však i úplně jiné osudy míst, určených k uložení ostatků. Poměrně pečlivý herec Igor Bareš si tak v předstihu pořídil za účelem budoucího spočinutí do lůna země neobsazené místo po svém hereckém kolegovi, Josefu Kemrovi.
Ten si totiž vyhlédl jako místo posledního odpočinku hřbitov U Matěje v Praze, kde se mu za života líbilo. Ovšem před svým odchodem na věčný odpočinek začal žít s hereckou kolegyní Marikou Procházkovou a protože její pochovaní rodiče, o jejichž hrob se starala, mají místo také U Matěje, herce Josefa Kemra uložila k nim.
Tak se do jejího vlastnictví dostalo plně uhrazené hrobové místo po herci Josefu Kemrovi, které však bylo prázdné. No a to za symbolický peníz prodala Igoru Barešovi. Ten si tak nyní v době, kdy zanedlouho bude hrobů nedostatek stejně jako bytů, může blahopřát k výhodné investici a klidu do budoucna.
Žádný právní předpis nenařizuje pozůstalým ani firmám a lidem, kteří pro svůj byznys používají jména slavných, aby kdokoliv z nich přispíval nebo se staral o hroby těchto lidí. Mohou, ale nemusí. Záleží na nich, jestli chtějí uchovat památku či jim stačí jen vzpomínka v použití jména k jejich zisku stejně, jako je tomu u Karla Sladkovského.
