Článek
Prezident Petr Pavel se setkal s ukrajinskou žákyní základní školy, která byla vystavena útoku svých českých spolužáků. Druháci na videu, které kolovalo na sociálních sítích, říkají, že Ukrajina je slabá a Rusko silnější. Na tváři holčičky přistál plivanec.
Děti kopírují dospělé
Neuvěřitelná věc se stala v Opočně na Rychnovsku. Nevím, s čím se ztotožňují rodiče malých agresorů a o čem vedou diskuse doma za zavřenými dveřmi. Každému by však mělo být jasné, že v demokratickém státu nemohou instituce ani jejich představitelé tolerovat žádný případ šikany a pošlapávání lidských práv.
Že k politováníhodnému incidentu vůbec došlo, je nejspíš důsledkem otázek rodičů, kteří za zavřenými dveřmi diskutují. Mrzí mě, že zužují svůj úhel pohledu asi na své momentální problémy.
Ano, je draho. Vláda může v ekonomických otázkách selhávat. Dochází ke zvýšení nejistoty z budoucnosti. Za nic z toho ovšem nemůže žákyně 2. třídy, odhadem osmiletá holčička.
Emigrující běženci mezi námi
Blíží se léto. Již za dva měsíce si budeme připomínat 55. výročí vstupu vojsk pětice spřátelených států Varšavské smlouvy na území Československa, které vedlo nejen k dočasnému usídlení agresora na našem území až do roku 1990, ale mělo za následek i rozsáhlou emigraci československých občanů do ciziny.
Emigranti a běženci z Čech a Slovenska zaplnili utečenecké tábory v Německu a Rakousku. Tamní dobrovolníci jim dokonce na nádražích připravili kávu nebo čaj, namazali chleba a dali třeba vedle ovoce i sušenku.
Absurdní situace, kdy lidé odcházeli, i když ne tak masově jako při okupaci (těsně po ní si našlo ve světě svobody více jak 100 tisíc Čechoslováků), trvala až do roku 1989. Československo tak přišlo o herce Pavla Landovského, zpěváka Karla Kryla, zpěvačku Yvonne Přenosilovou, spisovatele Josefa Škvoreckého a mnoho dalších.
Gesto hlavy českého státu je důležitým signálem k tomu, aby byla zachována důstojnost a nikdo nedával na odiv nenávist, která k člověku nepatří. Kdo z nás dnes vlastně dovede odhadnout, čeho se sám může dožít a jestli nakonec ještě nebude v budoucnu vděčný za namazaný chléb máslem a šálek čaje na některém z evropských nádraží?
