Článek
Tak nějak se šíří ve společnosti nenávist, která ničemu a nikomu nepomůže. Ozbrojený konflikt na Ukrajině nezastaví. Policie v Plzni jednala maximálně profesionálně. Ztotožnila podezřelého, shromáždila důkazy, vznesla obvinění, byla navržena vazba. Mladík je již za katrem, kde může přemýšlet o dosahu svého činu.
Nebezpeční pachatelé jsou i z Ameriky
Na světě nežijí jen mírumilovní lidé. Kdo se proviní proti platným zákonům, za svůj čin pyká. O vině a trestu rozhodují nezávislé soudy, nikdy ne dav na ulici!
Před 10 lety otřásla Brnem čtyřnásobná vražda poklidné a oblíbené rodiny. Ta si do svého domova pustila vzdáleného bratrance. Ten její členy pozabíjel. Jednoho po druhém, Pachatel se jmenoval Kevin Peter Dahlgren, odsouzen byl za čtyřnásobnou vraždu na doživotí. Podezřelý byl Spojenými státy po dvou letech od spáchání skutku předán české justici, před kterou si vyslechl ortel. Doživotí. Ve valdické věznici později spáchal sebevraždu.
Před 20 lety se do rukou Policie dostal manželský pár Dany a Jaroslava Stodolových. Za sebou měli sérii osmi vražd seniorů. Pokud by nedošlo k jejich zadržení, smrt by přišla i k dalším. Jeden cíl v plánu manželské dvojice nevyšel, manželský pár nenašel dům, ve kterém senior bydlí. Oba dva dnes již bývalí manželé si trest za své skutky odpykávají. Dostali doživotí.
Češi naopak vraždí v cizině
Na doživotí byla v Německu odsouzena již v roce 1998 Češka Miroslava Kukačková. Ta nechala zabít svého manžela Otto Kukačku, německého státního příslušníka. Vraždu nespáchala ona, najala si k ní dva zabijáky. Tělo uškrceného nebožáka nechala uklidit do kufru svého auta.
Nejznámější vražedkyně Kanady, která v devadesátých letech zabila se svým manželem čtrnáctiletou a patnáctiletou dívku z Ontaria a podílela se na znásilnění své patnáctileté sestry, se jmenuje Karla Homolková. Je dcerou českého emigranta a na svobodu se dostala po 12 letech strávených ve vězení. Poměrně nízký trest dostala proto, že se na spáchaných skutcích podílela jen po donucení svým tehdejším manželem. Ten si odpykává doživotní trest.
Trest nebo detence
Ať jde o jakýkoliv trestný čin, žijeme v právním státě. Zákony platí pro každého, o vině a trestu rozhodne soud.
Pokud by soudní znalec zjistil, že mladík trpí duševních poruchou a může být nebezpečný sobě a svému okolí a jakkoliv dlouhý nepodmíněný trest odnětí svobody ho napravit nemůže, pošupajdí v klepetech rovnou do detenčního ústavu.
Pobyt v detenci není časově omezen, podléhá jen soudnímu přezkumu. Život na svobodě tak může sledovat jen z denního tisku nebo televizních novin až do smrti.
I při výskytu vraždících jedinců s českými kořeny se nikdy v cizině proti Čechům nesvolávala žádná demonstrace. Rozhodovalo právo. Jsem plně přesvědčen o tom, že 99,9 % čtenářů těchto řádek by podobný trestný čin nespáchalo. Sám jsem brutalitou skutku otřesen. Nejspíš stejně jako všichni, kdo o něm slyšeli.
Demonstrace proti přítomnosti národnostní menšiny je však vypouštěním džina z lahve. Zlo plodí zlo. Pokud by zbytečných a nic neřešících útoků proti skupinám lidí přibývalo, začal bych si klást otázku, proti komu se bude protestovat příště a proč. Proti Slovákům? Nebo proti Vietnamcům ve večerkách? Mezi každou skupinou lidí je nějaké malé procento těch, kteří jsou nebezpeční. Tak to bylo, je a bude. Život není procházka růžovou zahradou.
