Článek
Pamatuji si ji jako dítě, chodil jsem k ní koledovat. Každý rok jsem s jistotou věděl, že paní připraví dvě různobarevná vajíčka a čokoládu. Někdy jsem u ní koledu začínal, jindy jsem k ní šel jako k poslední. Děti manželský pár neměl.
Plesnivé kuře vyhodil
Dospěl jsem, u ní bylo vidět, že pár křížků přibylo. Pak jí zemřel manžel, parte bylo vyvěšeno v přízemí na nástěnce u výtahu. Šel jsem na pohřeb, i jeho jsem měl rád. Kromě sousedů kondolovalo pár lidí od něj z práce. Někdy nám hlídala děti, to bylo fajn.
Občas jsem zazvonil a zeptal se, jestli nechce vzít větší nákup. Zásobil jsem ji tak před svátky. Poslední Štědrý den jsem jí koupil stromeček, sama začala chodit i do denního stacionáře. Úřad jí začal vozit obědy chvilku poté, co z nedalekého krámu pár minut od baráku přišla po třech hodinách. Prý nemohla najít dům, kde bydlíme.
Celá má rodina ji vnímala jako babičku ze sousedství. Když se z jejího bytu začal linout zvláštní odér, šel jsem se k ní podívat a zhrozil jsem se. Na sporáku leželo v pekáči plesnivé kuře, to jsem hned vyhodil a objednal jí úklidovou firmu.
Respektujme sebe i ostatní
Dnes žije ve stacionáři, kam jí občas přijdeme navštívit. Někdy jí přineseme čokoládu, jindy bonbóny. Usmíváme se na sebe, i když nevím, jestli mě vnímá a poznává. Mám klíče od jejího bytu, které mně jednou dala. Občas tam chodím vyvětrat. Střídám se se sociální pracovnicí, která je veřejným opatrovníkem naší churavějící sousedky.
Co mě překvapilo, byla reakce jiných lidí z domu. Místo nabídky pomoci ve viditelně obtížných situacích ji přestali zdravit. Nově se do domu přistěhovaná rodina dokonce vznesla na shromáždění společenství vlastníků jednotek dotaz, jestli by nebylo dobré její byt prodat a výtěžek rozdělit mezi stávající spoluvlastníky.
Do psychoterapeutické praxe se pán s příběhem přišel jen podělit o své zážitky. Myslím, že se podle svých možností zachoval a chová skvěle. Respekt a důstojnost jednoho k druhému je jedním z momentů, který dělá člověka člověkem.
V Česku žije asi 150 tisíc osob s demencí. Jejich počet se zvyšuje, a to celosvětově. Lidé s duševním onemocněním nejsou žádné monstrózní bytosti, kteří by nám mohli ublížit. Jde o jedince třeba ze sousedství. Nikdo nikdy neví, jestli se s chorobou nesetká u sebe i on sám.
