Článek
Vlastně nikdy a nikde neměl žádnou jistotu. Plán jednotlivých kroků vpřed naplánovat nejde. V Československu, kde se narodili naši rodiče a často ještě i my sami, bylo možné podnikat cesty od Košic po Aš. Dál stála hranice. Více či méně neprodyšná.
Volba povolání s omezením
Kdo chtěl vyrazit do Německa, mohl jen do NDR, východní části země. Mohlo se jezdit i do Maďarska a do Polska, oblíbené bylo Rumunsko, skvělá byla prý Jugoslávie. Na Kubu a do Sovětského svazu se dostal jen ten, kdo byl pečlivě prověřen!
Na všechny ostatní země bylo třeba podat supliku policii, která prozkoumala, jestli je žadatel hoden vycestovat na Západ. Rozhodujícími kritérii bylo, jestli má kladný vztah k socialistickému zřízení, jaké požívá pověsti v místě bydliště, nepije-li alkohol ve větší míře a chodí-li včas do práce.
Podobné to bylo s volbou povolání. Nerozhodoval jen počet jedniček na vysvědčení, ale i kádrový profil rodičů. Pokud maminka, tatínek, babička, dědeček nebo strýc či teta nesouhlasil s přítomností vojsk sovětské provenience, mohla nastat stop situace. „Víte, nejdřív ať se vaše dítě vyučí řemeslu a pak ať to zkusí ještě jednou,“ dozvídali se mnozí.
Spojené státy - stěžejní rozhodnutí
Díky tomuto přístupu by se ani dnes již světoznámý fotograf Robert Vano nedostal v Československu ani do temné komory, aby si mohl vyvolat fotku! Snímky šlo pořizovat jen v provozovnách podniku Foto, kam člověk poprvé chodíval, když mu bylo 15 a potřeboval si udělat občanský průkaz.
Anketa
Sen Roberta Vana však byl natolik silný, že se rozhodl konat. Byl čerstvě dospělý, domluvil se s kamarádem a jeho přítelkyní, rozhodli se vzít čáru. Utéct za kopečky! Pořídili jízdenku do Rumunska, ale z vlaku vyskočili již při prvním zastavení v Jugoslávii.
Pěšky pak směr Itálie. Přes přechod to nešlo, všichni se tedy podhrabali pod plotem, který zemi svazoval. Měli štěstí, trojlístek byl zadržen až italským četnictvem. A všichni šupajdili do zařízení pro imigranty. Tam Robert Vano udělal stěžejní rozhodnutí, požádal o politický azyl ve Spojených státech.
Člověk míní, život mění. Přestože Vana na chvilku napadlo prodat přítelkyni kamaráda Evu, protože byla ještě panna a myslel si, že na Západě ještě pannu neviděli, nakonec si počkal na svůj první foťák. Začínal v kadeřnictví jako uklízeč, a nakonec se v módní branži uchytil jako dvorní fotograf světových časopisů typu Elle, Cosmopolitan a jiné. Dnes žije v Praze na Žižkově, v kapse má americký pas a fotí si svobodně dál, co chce.
