Článek
Vrstevníci. Nejčastější skupina lidí, kteří mají podobné problémy. Nebo kolegové na pracovišti. Také uživatelé drog.
Co řešíme, řeší i jiní
Jen na první pohled jde o problémy, které tíží zrovna jednoho člověka. Otázky mohou být různé, cesta k řešení společná.
Že se každý den potkávají spolužáci ve školní třídě neznamená, že se vzájemně svěřují se svými problémy. Ani lidé působící na jednom pracovišti neznají kolikrát o člověku více než to, že sedí ve druhé kanceláři a v zaměstnání řeší podobné úkoly.
Terapeutické skupiny vznikají zpravidla pro větší efektivitu při řešení společných otázek. Sejdeme se poprvé a poznáme se. Já jsem Květa, to je Franta, vedle sedí Milena a tak podobně. Najednou si začneme uvědomovat, že nejsme sami, ale i někdo jiný, kterého potkáme ve skupině, řeší podobné situace.
Více hlav, více rozumu
Jednotlivé účastníky spojuje snaha o vyřešení cíle. Sice jsem ve skupině, ale když ho vyřešíme, už do ní vlastně nebudu patřit a ušetřím svůj drahocenný čas, honí se každému hlavou.
Kdo bude mluvit první a kdo poslední? Přece zde musíme vytvořit nějaká pravidla, která budou funkční a pomohou vyřešit právě můj problém. A uděláme to tak, že každý napíše referát nebo si každý z nás připraví seznam plusů a minusů? Co tomu řeknou druzí a bude to vůbec vyhovovat mně?
No a vlastně závěrem zbývá jediné. Říci všem, jak jsem se rozhodl nebo rozhodla. Pak si třeba i poslechnout názory druhých.
Práce ve skupině při řešení problémů bývá poměrně rychlá a jasná, i když i během ní může docházet ke sporům a drobným hádkám. Jsou neškodné, vyřeší je vlastně přítomnost dalších členů skupiny. Pokud se žák rozhoduje o budoucí profesi, ideální věc! A na rozdíl od psychoterapie jeden na jednoho nepoměrně lacinější.
