Článek
Je překvapující, že v oblasti duševního zdraví a pohody dokáže mnoho lidí uvěřit těm, kteří se za odborníky jen vydávají. Z velké míry však za situaci nesou plnou odpovědnost politici.
Psychoterapeut má vystudováno
Chcete si otevřít psychoterapeutickou praxi a radit lidem, jak se zbavit závislostí? Vezměte si do ruky Živnostenský zákon, najděte si volnou živnost poradenství a konzultace, v papírnictví si nechte udělat vizitky s označením psychoterapeut a jděte do toho!
Je dokonce možné, že časem se vaše dveře netrhnou, a to a ani ve chvíli, kdy nikomu nepomůžete nebo naopak někoho poškodíte. Klient si najde někoho šikovnějšího a už se u vás neukáže.
Stát se psychoterapeutem podle mezinárodně uznávaných měřítek však může jen osoba s absolvovaným pětiletým Výcvikem v psychoterapii, který navštěvovala po vystudování vysoké školy.
Dvoudenní kurz k odbornosti nevede
V Německu, Rakousku a jiných evropských státech a ve světě na tento fakt zákonodárci myslí a prostřednictvím zákonů určují mantinely k výkonu profese. V Česku zatím žádný podobný zákon neexistuje, jen několik let probíhající diskuse.
Je tak potřeba být obezřetný a nesednout na lep těm, kterým vzdělání chybí a jen se vezou na vlně současného zájmu a chtějí svými „životními zkušenostmi“ k sobě nalákat co nejvíc klientů. Ty jen připraví o peníze a iluze a nepomohou.
Jedním ze znamení, že „něco“ není v pořádku, je členství osoby v profesních organizacích a předchozí vzdělání. Pokud ho člověk, u kterého se chcete objednat k terapii duše, nemá nebo vás zahrne certifikáty o absolvování dvoudenních kurzů, ještě můžete sami najít místo, kde tesař nechal díru, v klidu se rozloučit a odejít.
Zodpovědnost za vlastní zdraví má ve svých rukách každý sám za sebe. Co není zákonem zakázáno, je povoleno. Chcete-li podpořit varietního umělce, je lístek do cirkusu nepoměrně lacinější. Duši ani psychosomatické potíže však nevyřeší.
