Článek
Matěj Stropnický a Daniel Krejčík. Politik a příležitostný herec spolu s opravdovým hercem a spisovatelem. Jak u nich doma na zámku probíhají Vánoce?
Pozorností si užívá kdykoliv
„Jsem spíše takový nevánoční typ,“ bránil se mému purpurou provoněnému osobnějšímu dotírání po divadelním představení příjemně unavený Daniel v jedné z žižkovských kaváren, kde jsem se s ním dal dostaveníčko.
Dokonce ani dárky nijak zvlášť neplánuje, nekupuje a v zásadě ani nečeká: „Jen jednou mně udělal neskutečnou radost kamarád Jirka, od kterého jsem dostal adopci na dálku. Pak jsem byl i s dětmi dlouho v kontaktu,“ prozradil na sebe.
Milých pozorností si totiž užívá během celého roku, rád dává a i dostává, i když raději prý dělá radost druhým. V zásadě jde o podstatu hereckého kumštu a tím Krejčík je na 1 000%!
Divadlo je experiment
Do kavárny se dostal po jednom z letošních posledních vystoupení divadelního souboru Venuše ve Švehlovce, kde na něm leží celé představení s názvem „Kdo zabil mého otce“.
V něm se hlavní hrdina vypovídává ze svého komplikovaného vztahu k otci. Svým způsobem tak popisuje situaci, která je patrná i v mnoha českých domácnostech. Rodiče a děti mezi sebou vzájemně nesdílejí vůbec nic a pak se diví, že jim schází bližší rodinná pouta. Nebo se přímo rozpadají.
I když nešlo o typicky kamenné divadlo, excelentní výkon Daniela Krejčíka přivedl do hlediště skoro 200 diváků. Prostor pro experiment se nalézá v suterénních prostorách jednoho z činžáků nedaleko Náměstí Jiřího z Poděbrad a v expresivní podobě přežívá podle mého názoru již nejméně od poloviny minulého století!
Domů se řítil pohřebákem
Vánočky se Daniel Krejčík naučil péct teprve nedávno: „Školu jsem dostal od jedné z ukrajinských maminek, která u nás bydlela se svými dětmi po vypuknutí války. Našla si v Česku práci v pekárně a i když nikdy netušila, že existuje nějaký Ježíšek a Vánoce, v roce 2022 už jich uměla ze 6 ocásků uplést 100 denně, tak jsem nechtěl zůstat pozadu,“ směje se.
Dnes na zámku v Osečanech bydlí už jen jedna rodina, maminka se dvěma dětmi, které chodí do nedaleké základní školy a nejvíc jim jde čeština. Z ní nosí jednu jedničku za druhou! A osvojují si středoevropské zvyky a tradice, na Ježíška se tak všichni spolu těší, drobotina nejvíce.
Domů se herec vracel rodinným vozem s logem Pohřební služba, kterou provozují jeho rodiče a který si od nich půjčil, protože byl zrovna prázdný a večer je prostě někdy fajn dostat se včas domů než čekat na ranní vlak. Auto si pochvaloval, protože zpravidla jej prý nikdo neodtáhne ani když zaparkuje někdy chybně a asi ho také málokdy zastaví policejní kontrola. Každý si nejspíš uvědomuje, že službu jednou bude potřebovat.
Přestože Danielu Krejčíkovi nebylo ještě ani třicet, krouží kolem něj ceny za práci na prknech, která znamenají svět jako roj včel u plátku ananasu na sluníčku. Je jedním z mála herců, o kterých se dá říci, že z nich jednou něco bude. Vypadá to, že Česko má Pana herce a když se na svých křídlech rozletí, možná mu bude za chvíli náš český dvoreček malý. Což je super! A pokud se mu bude dařit i při pečení , mohou se stát slavnými i zámecké vánočky z Osečan. Třeba na ně někdy budeme stát ve frontách na vánočních trzích…
