Článek
Oba velikány české kultury pojí stav organismu, ve kterém se Kája Saudek nacházel a Josef Laufer nachází. Vegetativní stav. Kóma.
Všichni doufají ve šťastný konec
Člověk ve vegetativním stavu spí a je vzhůru pod dohledem lékařů. Bohužel nevykazuje žádné smysluplné reflexy. Organismus člověka za této situace jen reguluje srdeční frekvenci a dýchání. O nic dalšího nejeví na první pohled zájem.
Lidé se však po čase mohou zpět vrátit do světa zdravých a normálně fungujících lidí. Nikdo bohužel neví, proč se tomu tak někdy stane a jindy ne. Během tohoto plynoucího času na pomezí života a smrti nedochází ani k žádným emocím člověka.
Kromě nemocničních přístrojů a zdravotnického personálu obklopují člověka na nemocničním lůžku de facto jen nejbližší. Všichni doufají, že to bude právě jejich pacient, který překročí svůj pomyslný stín a časem vstane a z nemocnice odejde po svých domů, kde bude opět normálně fungovat.
Mezera v délce 19 let
Nedá se dokonce vůbec odhadnout, jak dlouho vegetativní stav bude trvat. Ze světa je popsán příklad pacienta Terryho Wallise, který se v něm ocitl, když mu bylo 19 let po závažné autonehodě. Čerstvě se mu narodila dcera, na kterou se těšil domů. Tam bohužel nedojel.
Všichni doufali. A víra se ukázala jako sázka na jackpot v loterii. Po 19 letech se pacient opravdu probral. První slovo, které opět vyslovil, bylo „máma“. Před tím ovšem nějakou dobu už mrkal a mručel.
Největší radost z události měla jeho dcera, která nově získala svého tátu. Vše má jedinou drobnou vadu na kráse. Terry si myslí, že je stále rok 1984, a i když je mu nyní více jak 40, domnívá se, že mu je 19, říkají poslední zprávy o něm ve světových médiích.
Umí číst, ale neumí psát
Probuzení z kómatu bývá překvapením pro všechny. Pro čekající v milém, pro probuzené kdo ví. Většinou jsou výrazně dezorientovaní a pár dalších dní nebo týdnů zůstávají v péči lékařů, kteří zjišťují rozsah poškození z neuropsychologického hlediska. Také musí znovu rozpohybovat mnohdy atrofovanou svalovou soustavu…
Neuropsychologie zkoumá vzájemný vztah mezi centrální nervovou soustavou a psychikou člověka. Nemocnice se pak stává laboratoří, ve které se pacient podrobí širokému testování za účelem zjištění případných handicapů v této oblasti.
Hrozit totiž mohou afázie, tedy stavy, ve kterých nejdou přímo ruku v ruce dohromady naučené znalosti člověka během jeho vývoje a jeho schopnosti. Z praxe jsou po poraněních mozku známé případy, kdy člověk bez problémů četl, ale neuměl psát.
Pokud je soubor testovacích metod vyhodnocený jako bezproblémový, může se pacient obléknout a jít domů. Pokud je mladý a zdráv, praktický lékař ukončí neschopenku a člověk může opět šupajdit do práce. Vyskytnou-li se nějaké mírné problémy, může následně vyhledat psychoterapeutickou pomoc.
