Článek
Uklízel vždycky normálně. Několikrát denně si myl ruce, to měl zažité z domova a bral to jako automatický úkon. I tam však stačilo vysát koberce 1× týdně v sobotu a tlak maminky ustal. U sebe to měl najednou jinak a nevěděl si s tím rady.
Maminka byla spokojena
Když se nastěhoval do svého prvního bytu, kladl mu majitel na srdce, že by bylo fajn, aby ho při skončení nájmu odevzdal v původní podobě: „Nepřeji si žádné kouření, žádná zvířata, žádné večírky, nechci poslouchat stížnosti sousedů, že tady vyje Váš jezevčík nebo kokrhá Váš papoušek, valí se dým nebo jste tu začal provozovat noční klub!“
Snažil se všechny pokyny dodržovat. Úklid si dal jako číslo jedna. Připadal mu nejjednodušší.
Jednou týdně vysát, každý večer vynést odpadky, jednou za čtvrt roku umýt okna, co týden utřít prach. I maminka byla spokojena, když přišla na návštěvu!
Prach odstartoval posedlost
V práci se mu líbilo. Měl skvělý job, dělal u IT. Využíval tak komopetencí, které získal během vysokoškolského studia. To sice nedokončil, ale rozdíly mezi programovacími jazyky měl v malíčku. Ne jako kdysi, když ještě příbuznost produktu odvozoval od jeho názvu a v tipovací písemce odpověděl, že nejblíže jsou si Java a Javascript…. (názvy vzájemně nesouvisejících oblastí – pozn. aut.).
Přišlo léto. Utřel a vysál jako vždycky. Odjel na výlet a vrátil se. Na chvilku si lehnul, dveře od balkónu nechal otevřené. Probudil se po chvíli. Trochu mžoural do pootevřeného prostoru a najednou si toho všiml. Vzduchem se mu zdálo, že létají prachové částice. Vysál tedy znovu a ještě jednou utřel prach. Byl klidnější, i když pochyba zůstala. Uklidil opravdu všechno?
Vysypává i prázdný koš
Od té doby se vlastně nezastavil. Stále uklízí, jen je vše trochu intenzivnější, líčil se svojí vrozenou skromností.
Uklízí ráno, když přijde z práce a večer než usne. Vysává, utírá prach. Nedávno však přišel pozdě do práce. „Jen jsem doma normálně uklízel a zapomněl jsem na čas,“ bránil se. Když se to v měsíci opakovalo potřetí, přihlásil ho zaměstnavatel do terapie.
Dnes jsme si po ránu povídali již počtvrté. Klient přišel jen s mírným zpožděním. Zapomněl na stole klíče od kóje na odpad, kam nesl prázdný igelitový sáček z koše, který vysypal večer. Na příští setkání se pokusí přijít včas a bude si psát deník svých aktivit. Jen tak si může vštípit, že prázdný igelit může v koši počkat, než do něj vhodí nějaký odpad.
Původ obav o pořádek a čistotu pochází od klienta z dětství. Když mu bylo 12 let, odešel od nich otec. Ten si sice nalezl novou partnerku, ale aby vina za rozpad vztahu neulpěla na něm, ztropil scénu. „Odcházím proto, že je tady bordel, vůbec se tu neuklízí!“ Řval na celou ulici. V průběhu terapeutických sezení nás ted čeká práce na odstranění traumatu z dětských let.
