Článek
Do toho mám na SIPO složence poplatek na podporu vysílání České televize a Českého rozhlasu. Koncesionářský, nebo jak se mu říká. Mohu se tak cítit jako spoluvlastník? Nevím, nevím…
Redaktoři jako rádobyelita
Vůbec mě totiž nezajímá, který redaktor s jakou redaktorkou má nebo nemá poměr, to je jejich věc, a pokud si chtějí nechat prozkoumat dobrovolnost svého kontaktu, ať to řeší přes policii a ne přes média. Ono mě to je totiž jedno i v prodejně pečiva, kam chodím pro chleba.
Anketa
Ano, je mně jedno, jestli se něco děje tam nebo onde. Ovšem pekař mně neprodá k večeru ranní rohlík beze slevy na ceně a když na něj nemám chuť, nemusím ho brát vůbec. Sem tam ho tedy s radostí vyměním za něco sladkého nebo croissant.
To bohužel u České televize nebo Českého rozhlasu nejde. Tam na výběr moc nemám, do programu zasahovat nejde. Za pár drobných Jidášovi tak musím sledovat nebo poslouchat zprávy, které pro mě „panstvo“ připravilo.
Exprimenty v progranu za svoje
Nemusím a dělám to. Když někomu přispívám na jeho obživu, mám totiž pocit, že bych si mohl dát tu práci a zjistit, co za mé peníze dělá nebo ne. Tak trochu mě v poslední době začíná mrzet, že můj „podíl“ ve veřejnoprávní korporaci není obchodovatelný.
Pokud by tomu tak bylo, dovedl bych si představit, že bych ho chvilku měl a občas neměl. Možná i bych se snažil chvilku jeho prostřednictvím mluvit do obsahu a občas vůbec ne a sledoval bych, jak se firmě daří!
Být šéfem podobného molochu by mě nebavilo. Do vedení bych tedy nekandidoval. Za absolutně čisté financování bych však považoval místo tahání korun z kapes občanů boj o peníze na volném trhu. Když jsou tak dobří, ať je platí reklama a podcasty pak platformy k tomu určené!
Z médií veřejného typu jsem tak spokojen leda s Českou tiskovou kanceláří. Svůj veřejný dohled má, nejspíše schopný, po nikom nic nechce a ještě je v zisku! Mám tak pocit, že jsme si fifty – fifty. A kdyby se její akcie obchodovala, rád si jednu pořídím.
Zdroj:
