Článek
To mně nedalo a začal jsem vést konverzaci k podstatě. U zjišťování nálady jsem zůstal jen krátce. Prostě se necítil v přítomnosti toho třetího vedle sebe ve své kůži. To se dá pochopit, řekl jsem si.
Seděl ve špinavém kabátu
Co vlastně pána přivedlo jsem zatím nevěděl. Evidentně měl ale obavy. Jestli o mě nebo o sebe bylo v tu chvíli jedno. Reálně jsem si uvědomoval, že se v psychoterapeutické pracovně nemůže cítit bezpečně. Což je v přímém rozporu s působením, které se snažím během terapeutických setkání navodit.
„Nechcete vodu?“ Zajímal jsem se. Dehydratace může způsobovat stavy, kdy člověk přichází s představami. Nereálnými. Pití ale nepotřeboval.
Položil jsem tedy dotaz, jak vypadá ten člověk vedle něj. Jestli mu někoho nepřipomíná. Když ho vidí, může ho i popsat.
Nevěděl si rady
„Furt nosí ten svůj špinavý kabát, poslouchá a čumí,“ pošeptal mně, aby to nezvaný host neslyšel. „Někdy i smrdí,“ prohodil bezmocně můj návštěvník.
Abych si mohl udělat komplexní obrázek, zajímalo mě, jestli nejde o nějakou formu toxické psychózy: „Berete nějaké stimulanty nebo jiné omamně psychotropní látky?“ Kategoricky moji domněnku odmítl. Prý nikdy.
Celá situace se mně jevila jako poměrně vážná a začínal jsem tušit, proč přišel ke mně. Prostě to ještě nikdy nikomu neřekl a nevěděl si s tím rady.
Šli jsme se projít. Sami.
„Dáme si čaj. Jen my dva,“ řekl jsem, abych mu dodal jistoty, že mým klientem je opravdu jen on. Člověk, který sám a dobrovolně vyhledal pomoc. Do šálku jsem připravil aromatický bílý čaj. Mám je rád a člověka na chvíli vůně přivede na jiné myšlenky.
Chutnal mu, tvářil se spokojeně. Kdo hledá pomoc, měl by jí najít, ale psychoterapie není všemocná. Nejde otevřít dveře a požádat nezvaného, který doprovází, aby odešel. Mohl by se vrátit klíčovou dírkou nebo vlézt zpět pode dveřmi.
Navrhl jsem tedy, že půjdeme ven, třeba ten v kabátu odejde. Nechtěl jsem klienta zklamat, současně jsem si uvědomoval, že se musí cítit bezpečně. Můj návrh přijal.
Anketa
Vlastně šlo jen o komplexní formu halucinace. Ta bývá zraková, sluchová i čichová. Dá se říci, že jde o klamný vjem, tedy poruchu vnímání. Provází třeba schizofreniky nebo jiné osoby, stižené duševní poruchou. Venku na ulici jsem pánovi vysvětlil, že se nemusí bát. Věřil, že přísedící osoba se ztratila v davu mezi ostatními lidmi.
Klienta jsem doporučil k psychiatrovi, i medikace někdy může být přínosem. Raději dříve než později. Objevit se mohou i v průběhu běžného, pokud se blíží cévní příhoda, epilepsie nebo mozková příhoda. Také u lidí po úrazech. Tyto zpravidla odezní. Dlouhodobější jsou spojeny se schizofrenií, ve vyšším věku pak s Alzheimerovou chorobou nebo Parkinsonem. Až pokud klientovi s halucinací psychoterapii doporučí psychiatr, jde o účinnou formu doprovázení.
