Článek
Zvlášť, pokud se na „horkou“ stopu vydají zástupci sedmé velmoci. Když jsem kdysi pročítal informace z článků o zdravotní sestře Věře Marešové, měl jsem jako čtenář „jasno“. Jen jsem přemýšlel, když za ní má být tolik mrtvých, jestli soud přihlédne jako k polehčující okolnosti, že byla prostě přepracovaná.
„Dobrá“ pověst je fuč
Byla to ministryně obrany. Už ani nevím, za jakou stranu, ale byla poměrně výraznou tváří resortu. Pak najednou střih a objevilo se zmínka o trestním stíhání. Půjde Vlasta Parkanová „bručet“, nebo ne, zajímalo snad každého.
Pár let uteklo jako voda a obviněná, později obžalovaná, si normálně vykračovala po ulicích. Jen kdyby ji napadlo říct si o nějakou pozici ve volbách, měla by utrum. Kdo by jí volil? Ještě by mohla její pověst poškodit partaj!
No tak nemusí být v politice, může si sednout za kasu v obchodním řetězci nebo jít pracovat do skladu. Ovšem, co kdyby šlohla na přilepšenou domů kelímek hořčice nebo nějaké rohlíky a štangli salámu? Ať si raději poradí, jak umí, řekne si kde kdo…
Nezabíjela
Věra Marešová měla v rumburské nemocnici vraždit v letech 2010–2014. Podezřelé bylo všechno. Milá a zodpovědná zdravotní sestra dokonce dělala přesčasy – podle názoru policie kvůli tomu, že měla zálibu v usmrcování jednoho pacienta vedle druhého!
Kriminálka ji odvedla v klepetech do vazby, kde na ni na více jak rok čekala pryčna s lehounkou dekou a hodinová vycházka denně.
Na svobodu s očišťujícím verdiktem se dostala před sedmi lety. O práci, ke které má kvalifikaci a měla i vztah, se jí může zdát. Neznám špitál, který by zdravotní sestru Marešovou jako zdravotní sestru zaměstnal. I když nikoho nezabila!
Odškodnění za vazbu 170,- Kč
Kauza podezřelé masové vražedkyně ve světě plném dobrosrdečných felčarů, se kterými se setkáváme v béčkových hororech, se v reálném Česku nestala. Věra Marešová měla a má čistý trestní rejstřík. Trestní stíhání Vlasty Parkanové probíhalo od roku 2012, soud žalobu smetl ze stolu po 10 letech.
Asi by bylo příliš jednoduché, kdyby bylo možné po vynesení verdiktu o nevinně odejít od soudu rovnou někam na úřad a počkat si od státu na vyplacení tučného odškodného.
Pokud soudem osvobozený člověk nedoloží ztrátu příjmů dokladem o vyplácené mzdě, má nárok na 170,- kaček za den. Psychická újma je pak vyčíslena další sumou v rozmezí 500 – 1 500,- korun.
Obě dámy se tak musí se svými nároky obracet na soud, aby jim bylo vůbec něco přiznáno. Postupně prochází martýriem dalšího dokazování. Nejsou to však zcela jistě jen ony, kdo se může neprávem ocitnout v soudní síni. Neměl by stát zjednodušit pravidla pro odškodnění nezákonně stíhaných a vyplácené sumy přiblížit k realitě současného světa?
