Článek
Jsou výjimky, pravda, obchodní centra. Pokud tam je více obchodů, často na každém patře veřejné toalety jsou. Tam, kde jsou zadarmo, mohou návštěvníci hovořit o štěstí. Začíná se totiž všude platit.
Dobrá rada nad zlato
Když jedu do zahraničí, mám ve zvyku zastavit se na některé z benzínek v tuzemsku. Bez problémů natankuji o fous levněji a ještě mohu odběhnout k mušli nebo na mísu zdarma. Zákazníci vlastně mohou být rádi, že architekti během tankování s touto lidskou potřebou počítali…
Anketa
V bankách, prodejnách potravin nebo kšeftech s oděvy člověka v případě potřeby orosí! To se stalo zrovna dneska mně. Jezdím si s košíkem mezi jednotlivými regály, čtvrtka plná a potřeba volá…: „Dobrý den, promiňte, máte toaletu?“ Drtím skrz zuby u první prodavačky.
„Tady vedle je restaurace, zkuste to tam, my vám pohlídáme košíček,“ seznamuji se s pravidly pro neplánované situace. Dobrá rada nad zlato, říkám si a rychlým krokem opouštím prodejnu, abych vše stihl. Že já si ráno ten prášek na odvodnění bral, proklínám chvilkově sám sebe.
Zaplatil jsem rád
Některá města mají své veřejné toalety, hlavní město Prahu nevyjímaje. Bohužel jsou rozmístěny poměrně nerovnoměrně a nemusí být vždy v dosahu potřeby. Řešením tato varianta tedy není úplně ideálním.
Dalším karambolem může být povinnost platby. Kdo nemá v kapse pětikorunu, ani se nevyčůrá, i když jde o veřejný prostor. Právo na hotovost tak má jednu z celkem jasných priorit! Kdo je odkázán jen na užívání karty, telefonu nebo platebního prstenu, tomu dveře zůstanou zavřené.
Restaurace vedle kšeftu s potravinami, kam chodím nakupovat, měla otevřeno. Návštěva oné místnosti mě pak přišla na 10 Kč, které jsem rád zaplatil, abych mohl v klidu dokončit nákup.
Možná by stát mohl jednou větou do právních norem vetknout povinnost obchodů nad určitý metr čtvereční zřídit zákaznické toalety. Jde nejen o byznys, ale i velmi citlivou záležitost. Když chtějí, abychom u nich nakupovali, měl by mít prodejce povinnost se o svého zákazníka také trochu postarat.
