Článek
Očkování není povinné. Kdo chce, požádá a posilovací dávku dostane. Kdo nechce, nemusí se vůbec nikam trmácet. Protože jsem řazen do rizikové skupiny, o injekci jsem požádal.
V. I. P. nejsem
Občas čtu stesky pacientů na nedostatek léků. Zatím jsem žádný z nich nepotřeboval, tak vlastně ani nevím. Důvod k tomu, abych nevěřil ministrovi zdravotnictví, nemám. Ovšem včera, kdy byl pátek, jsem obočí přece jen pozdvihl…
Bylo krátce po deváté hodině a telefon v kapse se opět rozdrnčel. Zase sestřička. Ta milá a hodná, jak mně volala, aby vysvětlila, kdy a kam mám přijít: „Prosím vás, je mi to trapné, ale dnes nechoďte. Objednejte se někam jinam. Vedení polikliniky rozhodlo, že očkovat jen V. I. P.“
Měl jsem pocit, že si ze mě dělá legraci. Za V.I.P. se nepovažuji, ale za pacienta, který si platí své zdravotní pojištění a má nárok na poskytnutí potřebné lékařské péče ano. Nechal jsem si již jednou sdělené zopakovat, abych to lépe pochopil.
K očkování vodu
Pak jsem paní na druhém konci Bellova přístroje řekl, že beru její sdělení na vědomí a že článek o očkování, který chci napsat, bude snad díky zajímavému postupu polikliniky pestřejší. „To já tedy ale vůbec nevím, jestli můžete něco psát, když nemáte souhlas polikliniky. Možná bysme vám jednu dávku dát mohli. Musím se ale zeptat lékařského ředitele. Zavolám za chvilku.“
Vůbec jsem nechápal, co se to děje, a začal jsem postupovat podle plánu B, který jsem si v hlavě rychle vytvořil. Na internetu jsem si našel jiné lékařské pracoviště, kam se dá přijít bez objednání z ulice. Očkují tam proti Covidu 2× týdně a každého. Zavolal jsem tam, objednal se a šel.
Anketa
Z vinohradské Italské ulice jsem prostě zamířil jen na Wilsonovu nedaleko Hlavního nádraží. Na recepci mně změřili teplotu, dali k vyplnění dotazník, lékař vše překontroloval, sestra aplikovala dávku a do čekárny, kde jsem měl čtvrthodinku počkat, jsem dostal neperlivou vodu.
Díky podcenění zájmu malá objednávka
Mezi tím volala sestřička od mé praktičky. Lékařský ředitel polikliniky nebyl k zastižení. Asi si jel po státním svátku odpočinout, neptal jsem se. A díky plánu B mi to bylo šumafuk.
Podle veřejně dostupných informací z dnešního dne je v České republice již více jak 9 400 naočkovaných osob.
Na webu ministerstva zdravotnictví jsou přístupné i informace o tom, které zdravotnické zařízení kolik dávek spotřebovalo. Tak jsem se dozvěděl, že poliklinika s mojí praktičkou, i když mají pobočky po celé zemi, jich použila 18 kusů. Nevím, kdo objednával a proč tak málo.
Vysvětlovat pacientům, že vakcína je nějaká forma luxusu, mně přijde jako blbost. Zachraňuje životy, možná jen trochu vázne distribuce. To však kvůli konkrétním lidem, třeba lékařským ředitelům velkých zdravotnických celků. Ti pak mohou prostřednictvím personálu sdělovat pacientům knížecí rady, i když na nich nemusí být zbla pravdy.
