Článek
Zakladatelka Fondu ohrožených dětí a současná ředitelka Společnosti na ochranu ohrožených dětí, který provozuje dům Koala, může jen přihlížet změnám, které přináší ministerstvo práce a sociálních věcí.
Pomáhající personál chybí
To prý za dlouhodobý cíl považuje umístění dětí, které se mohou ocitnout v biologických rodinách v ohrožení, v pěstounské péči náhradních rodičů za dobré řešení.
Dlouho budované síti zařízení pro okamžitou pomoc, kterým Vodičková položila základy, tak pomaličku zvoní umíráček. Dlouhodobě se snižují jejich kapacity, financování ze strany státu nedosahuje ani výše prostředků na provoz.
Problémy jsou i se zájemci o pozici pečovatelů v těchto zařízeních, kteří dostávají na volném trhu práce více peněz od jiných zaměstnavatelů. Do psychicky náročného prostředí se tak příliš nehrnou. Jsou to přitom právě „tety“ nebo „strejdové“ na hlavní pracovní poměr, kteří se o děti starají.
Návštěvy za katrem
Úkolem číslo 1 je pro společnost sanace rodiny, obnovení jejích základních funkcí. Zajišťován je tak kontakt dítěte s biologickým rodičem za každou cenu. Odsouzení ve výkonu trestu se často na setkání se svým potomkem připravují a věznice jim poskytují prostor pro hraní her v návštěvních místnostech.
Přestože jde o nemalé investice, nemusí padat na úrodnou půdu a v některých případech může jít o vyhazování peněz oknem. Stává se, že během výkonu trestu odnětí svobody zlotřilého rodiče proběhne několik setkání s jeho dítětem, což je fajn. Bohužel po propuštění se na světě neocitá napravený andílek, ale člověk se svými chybami.
Pokud se tatínek nebo maminka vrátí ke kriminálně závadovému chování, čeká je časem další trest a končí za katrem. Situace se tak může opakovat do aleluja. Čas běží a děti vyrůstají v náhradní pěstounské rodině nebo dětském domově, všichni se snaží co to jde, aby jejich dětství probíhalo v klidu. Jde však o nějaký klid nebo spíše tryznu pro dospívající duše?
Nestátní instituce na odpis
Sama Marie Vodičková vychovala 7 dětí, ohrožených sociálním vyloučením. Je s nimi v kontaktu a ony s ní. O jejich dětech hovoří jako o svých vnoučatech. Každé malé robě by však mělo mít právo znát své biologické rodiče, kteří nemusí být opravdu jako z alabastru.
Anketa
Důležité to je především proto, aby se minimalizovala nepředvídatelná zdravotní rizika, která se mohou kdykoliv objevit. A pokud dochází například k transplantacím životně důležitých orgánů, může být příbuzný v přímé linii tím nejlepším řešením pro poskytnutí třeba části párového orgánu.
Na Vodičkovou vybudovaný systém péče o ohrožené děti v zařízeních poloústavního typu mířilo v minulosti mnoho zahraničních expertů z oboru. Domy typu Klokánek nebo Koala byly v cizině respektovanými institucemi nestátní péče.
Do zařízení jen se souhlasem rodiče
Ve Velké Británii jsou prý případy dětí, které během svého vývoje vystřídají i více než 20 pěstounských rodin. Občas zazlobí a náhradní mámy a tátové je nechtějí, tak je systému vrátí a ten najde nové… Podle mého nejde o dětství, ale o očistec! Pokud jsou u nás dva systémy, které mohou fungovat, proč jeden bořit a nahrazovat druhým?
Počet rodin, které jsou ochotné vzít dítě do přechodné pěstounské péče, klesá. Tabulky ředitelky Sdružení na ochranu ohrožených dětí jsou jasné, čísla ošálit nejde. Soudy přesto nemají jinou možnost než kojence do 3 let umístit do rodiny, ať je kdekoliv.
Zařízení kolektivního typu může být využito jen se souhlasem rodiče. Není však v řadách lidí na okraji společnosti málo matek a otců, kteří se potýkají se svými problémy. Může jít o závislost na drogách nebo neschopnost zajistit své vlastní fungování. Pokud tito lidé svůj souhlas nedají, může být nezletilec převezen i na druhý konec republiky. K pěstounům, kteří mají kapacitu a jsou ochotni dítě přijmout!
Respekt k právům dítěte by měl být na prvním místě. Zákony jsou minimem morálky. Pokud je možnost současný tvrdý stav napravit, měla by být přijata novela jemnějšího typu. Záleží na zákonodárcích. Volby klepou na dveře.
