Článek
Jedním z nich může být zlobení dětí. Doposud hodné a tiché dítě se vám před očima mění v tvora, který jako kdyby se vrátil z džungle a přinesl si ty nejhorší zvířecí vlastnosti. Už se to s ním nedá vydržet! Co s tím?
Výhrůžky nepomáhají
V první řadě je potřeba si uvědomit, že stále jde o vašeho syna nebo vaši dceru. Žádný harant nebo nevychovaný spratek to není. Jde o samostatnou bytost, která se může projevovat způsobem, který uzná za vhodné.
Zcela jistě by bylo lepší, kdyby se choval jako Červenáček z Rychlých šípů nebo mladá dáma před tanečními, ale život není pohádka. První varovný signál přišel právě ze školy: „Opět nemá domácí úkoly,“ píše se v elektronickém systému u předmětu matematika.
Anketa
Doma je kvůli tomu haló. Nikdy se to nestalo, a tak následuje důrazné upozornění, že pokud se to bude opakovat, přijde série zákazů. Výhrůžky fakt nepomáhají. Za týden se situace opakuje, jen v jiném předmětu. Asi přichází puberta, napadne rodiče a do života dospívajícího přijdou nějaké mantinely.
Uzavírání se do sebe
Bohužel nepomáhají ani ony. Začíná odsekávat a vykřikuje, že by bylo nejraději, kdyby s ním mluvilo jako s dospělým. Když není po jeho, odejde během jídla od stolu, třískne s příborem a nechá nedojedený talíř na stole.
Tiché pohledy rodičů. Otec svírá ruce v pěst, nejraději by mu dal pár facek, kdyby si se ženou neřekl, že facka není argument. Matka vezme jídlo a nese ho i s vidličkou a nožem do pokojíku. Vše zbytečné. Ten je zamčený a na klepání dítě reaguje výštěkem: „Nechte mě být aspoň chvíli o samotě! Nepleťte se mně do života!“
A tak se nejbližší rozhodnou, že ho nechají vyvztekat. Však ho to přejde, myslí si a v průběhu odpoledne na věc zapomenou. Možná jen rodiče zavzpomínají na svá pubertální léta a věc uzavřou, že nějak bylo, nějak bude.
Nepochopení okolím
Když se dveře dětského pokojíčku odemknou, dítě sedí u svého stolku. Je nezvykle zamlklé, listuje si bezcílně knihou. Na otázku, jestli nemá nějaké problémy, nemá žádnou odpověď. Jen pokrčí rameny.
Týden zpestří další poznámka ve školním informačním systému: „Během velké přestávky se pral/a se spolužáky,“ což je vrchol, když rodiče nepovažují ani pohlavek za výchovný prostředek.
Hlava rodiny to nevydrží: „Ty hajzle, vytahovat se na slabší, to by ti šlo! Okamžitě se začni chovat normálně jako člověk,“ a poprvé potomka udeří. Reakce je na první pohled typicky vzdorovitá. „Vůbec mě nemáte rádi!“ křičí dítě a opět se zamyká ve svém pokojíku.
Projevy deprese jsou u dospívajících diametrálně odlišné než u dospělých. Nejde jen o skleslost, ale celou sérii příznaků, které mnozí z dospělých vůbec neznají. Během výchovy je dobré řídit se pravidlem Dvakrát měř, jednou řež. Může jít o projev počátku závažné deprese. K ní u dětí patří zapomínání drobností, neklid, výbuchy hněvu, odmítání autorit, uzavírání se do sebe. Dobrou prevencí je projevování zájmu o dítě, dobrá komunikace s ním. Důležité je povídat si se svým potomkem.
