Článek
Jak je naznačeno výše, nezůstává přitom na povrchu skutečnosti jediného života, její postřehy směřují k hlubší rovině existence, v rámci níž je reinkarnace chápána jako danost. Hned v úvodních dvou odstavcích Bourbeau nastíní svůj pohled na to, proč prožíváme některé zkušenosti:
„Každé dítě při narození v hloubi duše ví, že se inkarnuje z toho důvodu, aby bylo samo sebou a aby získalo nesčetné zkušenosti. Jeho duše si ostatně zvolila rodinu a prostředí, do nichž se rodí s určitým, přesným cílem. Při příchodu na tuto planetu máme všichni tentýž úkol: sbírat zkušenosti, dokud se nám nepodaří přijímat je a naučit se skrze ně milovat sebe sama.
Dokud určitou zkušenost neprožíváme v přijetí sama sebe a halíme ji do hávů soudů, viny, strachu ,lítosti nebo do jakékoli jiné formy nepřijetí, pak k sobě neustále přitahujeme události a osoby, kvůli nimž danou zkušenost prožíváme dokola stále znova. Někdo neprožívá určitou zkušenost jen mnohokrát za život, nýbrž se musí opakovaně několikrát vtělit, aby se mu podařilo skutečně ji přijmout.“
Autorka sděluje, že si po narození přestáváme být vědomi všeho, co se dělo v minulosti a jsme koncentrováni na potřeby naší duše, jejímž přáním je to, abychom přijali sami sebe „se všemi svými zkušenostmi, chybami, schopnostmi, slabostmi, tužbami, se svou osobností atd.“ Rychle si však všimneme, že když se odvážíme být sami sebou, mají s tím dospělí kolem nás často problém. Řekneme si proto, že projevovat se přirozeně je nebezpečné a začneme vytvářet masky, které nás chrání před zraněními.
Bourbeau identifikuje pět základních zranění a masek viz následující tabulka, které si kvůli ochraně vytváříme. Čím je závažnější typ zranění, tím častěji si masku nasazujeme. To, že jsme si vytvořili masky, nazývá „hrdinským činem, láskyplným aktem vůči sobě samému.“ Maska nám pomohla přežít a přizpůsobit se prostředí, které jsme si zvolili ještě před naším narozením.
Zranění = Maska
Odmítnutí = Únikový typ
Opuštění = Závislostní typ
Ponížení = Masochistický typ
Zrada = Ovládající typ
Křivda = Nepoddajný typ
Masky, které si vytváříme, jsou patrné i dle našeho zevnějšku. U každého typu zranění je přiložen nákres postavy člověka, pro kterého je charakteristický určitý typ zranění. Jedná se tedy pouze o určitá vodítka, kterým bychom neměli přikládat absolutní váhu. Žádná typologie nemůže být stoprocentní, zejména pokud hovoříme o lidské duši. Bourbeau má však bezesporu pozorovací talent, zkušenosti s velkou řadou klientů a její postřehy mi připadaly trefné. Tak např. člověk „masochistického typu“ trpící zraněním z ponížení má tendenci mít silnější, zakulacené tělo, aby si tak kompenzoval svou „malost“. Trpí studem v souvislosti se sexualitou, ale zároveň jde o smyslného člověka, který pouze nenaslouchá svým potřebám v této oblasti. Smyslné nedostatky si tak často kompenzuje právě jídlem, kvůli čemuž se zakulatí. Pozoruhodná je i provázanost těla a zranění způsobeného zradou. Jak podotkl Pjér la Šé'z v přednášce, která se této knize věnuje a kterou doporučuji viz zde Pjér la Šé'z - Výzva k dospělosti (youtube.com), postava člověka trpícího zraněním ze zrady (dávající na obdiv sílu a moc) v podstatě ztělesňuje „ideál evropské krásy“.
Bourbeau se kapitolou věnuje každému zranění zvlášť, přičemž na konci každé z nich podává přehled svých pozorování, které shrnuje pod heslo vlastnosti poranění způsobené tím či oním typem zranění. Sem zařazuje charakteristiku vzniku poranění, masky, těla, očí, slovníku (to, jaké výrazy osoba používá), charakteru, největšího strachu, stravování a možných chorob, jejichž propuknutí je s určitým typem zranění více pravděpodobné.
Poslední kapitola se věnuje možnostem léčení zranění a transformace masek. Autorka sděluje, že máme za to, … „že se musíme měnit, i když ve skutečnosti stačí jen se uzdravit. Právě proto je tak blahodárné uvědomit si svá zranění, neboť nám to umožní uzdravit se a přestat se chtít měnit.“
Většímu soucitu se sebou samým dle Bourbeau docílíme, když se podíváme na celou záležitost s vědomím platného zákonu reinkarnace (což je sympatické rozšíření horizontu nejen pro mě, ale zřejmě i pro člověka, který si následující odstavec celý zatrhl v mnou čteném výtisku z městské knihovny) : „Navíc si uvědom, že každé zranění vyplývá ze spousty zkušeností prožitých v mnoha minulých životech a že je tedy naprosto přirozené, obtížné jim znovu čelit v tomto životě. Když se ti to nepodařilo v uplynulých životech, nelze si představovat, že to provedeš jednoduše tak, že si řekneš: „Chci se uzdravit.“ Naproti tomu tato vůle a rozhodnutí vyřešit svá zranění představují první kroky k soucitu, trpělivosti a toleranci vůči sobě samému.“
Autorka dále popisuje jednotlivé fáze procesu uzdravování v obecné rovině i u každého typu zranění zvlášť a dává praktické tipy, které je možné v rámci hojícího procesu aplikovat. Nabádá např. abychom si na konci každého dne evidovali, jakou masku jsme v různých situacích použili. Domnívá se přitom, že spouštěcím faktorem transformace je přijetí. Někteří dle ní možná s překvapením zjistíme, že v momentě, kdy si otevřeně dovolíme zrazovat, odmítat, opouštět, ponižovat druhé nebo jim křivdit, tím menší bude naše potřeba to dělat. To vystihuje duchovní zákon lásky, který autorka často opakuje během svých seminářů a přednášek: “ Když si dopřeješ právo činit druhým to, čeho se sám bojíš do té míry, že sis kvůli tomu na svou ochranu vytvořil masku, bude pro tebe mnohem snazší přiznat i druhým právo jednat stejně a chovat se občas způsobem, který rozjitří tvá zranění.“
Úplný závěr knihy pojednává o pozitivních aspektech, které souvisejí s jednotlivými charakterovými tipy. O těchto darech většinou nevíme či je špatně používáme kvůli významu, jenž přisuzujeme svým maskám. Tak např. za maskou nepoddajného typu (zranění způsobené křivdou) se skrývá kreativní člověk, který je velmi pracovně výkonný a má hodně energie. Dokáže druhé strhnout svou nadšeností, živoucností a dynamičností. Umí čelit náročným situacím a ví, co se má v danou chvíli udělat…
Knihu „Uzdrav svá vnitřní zranění“ bych doporučil každému, kdo se chce více vyznat sám v sobě, ve svých blízkých, v zákonitostech fungování lidské duše. Publikace nabízí i duchovní přesah, ale myslím, že není nutné hned věřit v reinkarnaci, abychom si z ní odnesli něco, co nás třeba o trochu více přiblíží uzdravení svých zranění. A to není málo. Podnětů k zamyšlení nabízí mnoho, já si pro sebe odložím jeden z nich, který se nejvíce dotkl mě:
„Uvědom si, že hlavní důvod každého zranění vychází z naší neschopnosti odpustit si zranění, jímž zraňujeme sebe či druhé. Odpustit sobě samému je těžké proto, že většinou si ani neuvědomujeme, že si něco zazlíváme“.
Zdroje:
BOURBEAU, Lise. Uzdrav svá vnitřní zranění: pět typů zranění, která člověku brání být sám sebou. Bratislava: Eugenika, 2011. ISBN 978-80-8100-226-7.
Pjér la Šé'z - Výzva k dospělosti. In: Youtube [online]. 21.11.2017 [cit.2024-06-01]. Dostupné z: https://www.youtube.com/watch?v=VPoFSmFHs1s. Kanál uživatele Pjér la Šé'z .
