Článek
Dnešní datum není jen svátkem Cyrila a Metoděje. 5. července 1990 byl Václav Havel znovu zvolen prezidentem Československa, tentokrát už po prvních svobodných volbách. Poprvé se prezidentem stal 29. prosince 1989, ale právě červencová volba z roku 1990 z něj učinila hlavu státu po demokratickém mandátu nově zvoleného Federálního shromáždění.
A právě Havel je dodnes jednou z postav, na které se nejlépe ukazuje, jak funguje politická lež. Nejde jen o kritiku jeho názorů nebo konkrétních rozhodnutí — ta je samozřejmě legitimní. Jde o výroky, které nikdy neřekl, příběhy, které se nestaly, a zkratky, které mají zpětně očernit celou polistopadovou změnu.
Nejznámější je smyšlený „projev“, ve kterém měl Havel údajně říct: „Komunisté vás budou strašit nezaměstnaností, není to pravda, ničeho se nebojte.“ Manipulátoři.cz o tomto hoaxu psali opakovaně: žádný takový souvislý projev neexistuje, text je poskládaný z různých Havlových vystoupení a část pasáží je prostě vymyšlená. Demagog.cz i CEDMO došly ke stejnému závěru: údajný projev Havel nepronesl, některé úryvky pocházejí z jiných projevů z let 1989 a 1990, jiné jsou smyšlené.
Další evergreen je „humanitární bombardování“. Václav Havel zásah NATO proti režimu Slobodana Miloševiće podporoval, to je fér připomínat. Jenže často opakovaný výrok o „humanitárním bombardování“ mu bývá připisován nepřesně. Český rozhlas ve své analýze geneze tohoto slovního spojení uvádí, že v rozhovoru pro Reuters z 14. dubna 1999 se tento pojem neobjevuje; Manipulátoři.cz také připomněli, že Havel sám autorství termínu ostře odmítal.
K Havlovi se vrací i lež, že byl agentem StB. Skutečnost je opačná: StB ho sledovala, rozpracovávala a evidovala jako nepřátelskou osobu. U Havla se v archivních materiálech objevuje krycí jméno Tomis, ale v kontextu svazků vedených proti němu, nikoli jako důkaz vědomé spolupráce. Manipulátoři.cz v přehledu falešných výroků připomínají zjištění Demagog.cz, že pozdější evidence Havla vedla jako osobní svazek a v roce 1989 jako nepřátelskou osobu; nikoli jako spolupracovníka StB.
Podobně zjednodušující je tvrzení, že Havel „zničil slovenský zbrojní průmysl“. Tento mýtus se hodí do obrazu Havla jako naivního moralisty, který prý rozbil fungující ekonomiku. Jenže úpadek části zbrojní výroby souvisel s rozpadem východních trhů, transformací, ztrátou zakázek i změnou bezpečnostní situace po konci studené války. Manipulátoři.cz k tomu citovali i Josefa Uhríka, bývalého prezidenta slovenského automobilového svazu, podle něhož si Slovensko zbrojní průmysl „rozbilo samo“ a nebylo korektní vinu házet na Havla.
Nakonec jsou tu drobnější, ale stále se vracející karikatury: Havel prý neuměl cizí jazyky, byl jen loutkou Západu, za všechno mohl a nic neuměl. Přitom i tyto příběhy často stojí na polopravdách nebo úplných smyšlenkách. Manipulátoři.cz například vyvraceli hoax, že Havel „neuměl žádný jazyk“ — anglicky nemluvil dokonale, ale rozhovory a veřejná vystoupení ukazují, že angličtinu používal.
Václav Havel nebyl bezchybný politik a nemá smysl z něj dělat svatý obrázek. Jenže právě u něj vidíme rozdíl mezi kritikou a falšováním reality. Jedna věc je nesouhlasit s jeho názory na NATO, transformaci nebo česko-německé vztahy. Něco úplně jiného je přisuzovat mu výroky, které nikdy neřekl, a pak na nich stavět obraz „podvedeného národa“. I proto má smysl si 5. červenec připomenout: nejen jako výročí Havlova znovuzvolení, ale i jako připomínku, že lež přežívá často mnohem déle než její vyvrácení.
