Článek
„Cemper? Ten už přece prohrál soud.“ „Manipulátoři byli soudem usvědčeni ze lži.“ Podobné věty čtu v internetových diskusích tak často, že bych skoro mohl nabýt dojmu, že jsem nějaký ten rozsudek přehlédl. Jenže když se člověk zeptá na soud, číslo jednací nebo alespoň na to, komu jsme se podle onoho pravomocného rozhodnutí měli omluvit, zpravidla nastane ticho. Internetová legenda totiž číslo jednací nepotřebuje. Stačí ji dostatečně dlouho opakovat. To samozřejmě neznamená, že jsme za roky existence Manipulátorů nikdy nic neopravovali nebo že jsme neudělali chybu. Fact-checker, který by se prohlašoval za neomylného, by měl sám se sebou docela vážný fact-checkingový problém. Něco jiného je ale chyba a něco jiného tvrzení o „soudně usvědčeném lháři“.
Jedním z případů, který se skutečně dostal k soudu, byl spor s Davidem Šubíkem a portálem Resetheus. Táhl se dlouhé roky a nakonec skončil poměrně jednoznačně: Šubík spor s Manipulátory.cz prohrál. Nemusíte to ostatně číst jen ode mě – sám o výsledku řízení veřejně napsal. Můžeme se zásadně rozcházet v pohledu na covid, média nebo fact-checking, ale výsledek soudu není otázkou názoru. Poněkud obtížně se proto z této kauzy vyrábí důkaz, že právě Manipulátoři jsou „soudně usvědčení lháři“. Přesto se i tento příběh v různých internetových verzích objevuje přesně opačně.
Ještě čerstvější je spor s Matoušem Bulířem. Ten po nás požadoval omluvu a půl milionu korun a celý konflikt prezentoval jako součást svého „Projektu 40“, tedy širšího boje proti Manipulátorům a lidem kolem nich. Obvodní soud pro Prahu 1 jeho žalobu zamítl. Bulíř se odvolal a letos v září rozhodoval Městský soud v Praze. Ani tam neuspěl – odvolací soud rozhodnutí potvrdil a přiznal nám náhradu nákladů řízení. Informaci o neúspěchu u odvolacího soudu dnes ostatně uvádí i Bulířův vlastní web. Z „půl milionu od Cempera“ tak vznikla spíše povinnost hradit náklady soudního sporu. Ani tento případ tedy zjevně není oním záhadným rozsudkem, který ze mě měl udělat „soudně potvrzeného lháře“.
Pak jsou tu příběhy, které k rozsudku nedospěly vůbec. Petra Rédová na mě podala trestní oznámení, které bylo odloženo. Civilní žaloba, o níž se různě hovořilo, pokud je mi známo, podána nebyla. Přesto internet funguje jako zvláštní hra na tichou poštu: „podám trestní oznámení“ se po několika kolech změní na „řešila ho policie“, z toho vznikne „měl problémy se zákonem“ a nakonec někdo v diskusi oznámí, že Cemper už byl vlastně odsouzen. Přitom samotné podání trestního oznámení pochopitelně nevypovídá vůbec nic o vině člověka, na kterého bylo podáno.
Férové je zmínit i spor s Jakubem Křížem, protože právě ten bývá jako údajný důkaz naší soudní prohry vytahován nejčastěji. V této věci odvolací soud předchozí rozhodnutí zrušil a věc vrátil zpět, načež následovala mimosoudní dohoda. To není soudní vítězství Manipulátorů – ale není to ani pravomocný rozsudek konstatující, že Jan Cemper je lhář. Navíc článek, kterého se spor týkal, napsal Miloš Kadlec, který dnes už v redakci nepůsobí. Mimosoudní dohoda znamená, že se strany rozhodly spor ukončit bez konečného rozhodnutí soudu o tom, kdo má ve věci pravdu. Přepsat z toho příběh „Cemper byl soudem usvědčen ze lži“ chce už určitou dávku kreativity.
A tak mám pro příště vlastně jen jednoduchou prosbu. Až někdo napíše, že jsem „soudně usvědčený lhář“ nebo že Manipulátoři.cz „prohráli všechny soudy“, ať přidá konkrétní pravomocný rozsudek. Soud, číslo jednací a výrok. Rád si ho přečtu. Do té doby máme poměrně zvláštní bilanci: Šubík svůj spor prohrál, Bulíř neuspěl ani po odvolání, Rédové trestní oznámení bylo odloženo a případ Kříž skončil dohodou bez pravomocného rozhodnutí ve věci. Kritizovat naši práci je naprosto legitimní a jistě bude co kritizovat i v budoucnu. Bylo by ale docela příhodné, kdyby lidé, kteří nám nejčastěji vyčítají šíření nepravdivých informací, nezačínali svou kritiku právě jednou z nich.
