Článek
Martina Kociánová nebyla internetová samozvaná odbornice, která se proslavila jedním virálním videem. Začínala jako redaktorka a moderátorka České televize, od roku 1994 uváděla hlavní zpravodajství TV Nova a dalších deset let působila v hlavních zprávách televize Prima. Prošla také stanicemi Z1, ČT24 a Českým rozhlasem. Její profesní životopis na webu Dvojky působí jako přehlídka míst, na nichž si novinář buduje jméno i důvěryhodnost. Právě proto je její pozdější cesta pozoruhodná. Do alternativního mediálního prostředí nepřišla jako neznámý hlas. Přinesla si s sebou klidný projev, profesionální vystupování a autoritu někdejší tváře velkých médií.
Příběh přitom nezačal až během pandemie covidu. Už v roce 2015 dával pořad Kupředu do minulosti na veřejnoprávní Dvojce prostor lidem, kteří propagovali nejrůznější neověřené léčebné postupy a kritizovali vědeckou medicínu. U mikrofonu se jako respektovaní experti objevovali například Milan Calábek, Josef Jonáš, Jiří Kuchař nebo Jaroslav Dušek. Chyběli však odborní oponenti, kteří by jejich tvrzení zasadili do reality. Český klub skeptiků Sisyfos proto neocenil Bludným balvanem přímo Kociánovou, ale Radu Českého rozhlasu za způsob, jakým vysílání těchto „pavědeckých dílů“ obhajovala. Už tehdy byl patrný základ pozdějšího problému: neověřený názor dostal stejnou váhu jako poznání podložené důkazy a přátelský rozhovor nahrazoval kritické otázky.
Český rozhlas pořad v roce 2016 zrušil. Kociánová později svůj rozchod s velkými médii vykládala tak, že se jí „vyrazil vlastní názor“, a připomínala údajnou větu vedení, že veřejnoprávní média přece musí vysílat pravdu. Jak popsal server HlídacíPes.org, v jejích dalších rozhovorech se pak opakovala témata nesvobody, cenzury a názorové uniformity. Roku 2018 obnovila Kupředu do minulosti ve vlastní produkci na internetu a postupně vybudovala Rádio Universum. Nešlo pouze o změnu zaměstnavatele. Na vlastní platformě už její pojetí rozhovoru nepodléhalo vnější redakční kontrole veřejnoprávního média, která může vyžadovat ověření tvrzení, oponenturu nebo opravu chyby.
Rádio Universum svou metodu shrnuje sympaticky znějící větou: „S lidmi rádi mluvíme, nevyslýcháme je.“ Zároveň tvrdí, že v moudrosti předků je více dobra než v módních ideologiích. Takto se médium představuje dodnes. U rozhovoru o umění nebo životních zkušenostech může být nekonfrontační přístup příjemný. U očkování, léčby rakoviny, války nebo bezpečnostní politiky však není úkolem moderátora hosta vyslýchat, ale nenechat bez povšimnutí nepravdivé či ničím nepodložené tvrzení. Samotná přítomnost mikrofonu totiž ještě nedělá ze všech názorů rovnocenná fakta. A novinář, který pouze vytvoří pohodlný prostor pro dlouhý monolog, se nemůže pokaždé schovat za to, že výroky pronesl jeho host.
Pandemie tuto tendenci nezaložila, ale výrazně ji urychlila. Kociánová začala zpochybňovat smysl a účinnost očkování, pracovala se zprávami o nakažených očkovaných lidech bez potřebného kontextu a nabízela publiku známou zkratku: pokud vakcína nezabrání každé jednotlivé infekci, patrně nefunguje. Jenže vakcíny se neposuzují podle jedné zprávy nebo absolutní ochrany, nýbrž podle toho, nakolik snižují riziko nákazy, těžkého průběhu a úmrtí. Na konkrétní manipulaci s informacemi o čínských vakcínách, variantě delta a přenosu viru jsme upozornili už v roce 2021 v článku Martina Kociánová v objetí Zbyňka Passera a dezinformátorů. Nešlo tedy pouze o nepohodlný názor, který se někdo snažil zakázat, ale o tvrzení, u nichž bylo možné porovnat řečené s dostupnými daty.
Kolem Rádia Universum se mezitím vytvořil předvídatelný okruh hostů a autorů. Ne každý člověk, který tam vystoupí, je dezinformátor a ne každý rozhovor obsahuje nepravdy. Dlouhodobý výběr však zvýhodňuje hlasy, které zpochybňují vědecké instituce, Evropskou unii, veřejnoprávní média nebo západní podporu Ukrajiny, zatímco jejich tvrzení bývají konfrontována jen zřídka. Hosté se navzájem potvrzují, odkazují na sebe a společně vytvářejí dojem společenství odvážných odborníků, kterým jinde údajně není dovoleno mluvit. Český klub skeptiků proto udělil Kociánové a kolektivu Rádia Universum Bludný balvan za rok 2023 za cestu „komnatou ozvěn“ do prostředí, v němž důkaz prohrává s pseudovědou a konspirací. Oficiální zdůvodnění anticeny zmiňuje také opakované hosty Annu Struneckou, Jarmilu Klímovou či Jaroslava Duška.
Co tedy Martinu Kociánovou přimělo stát se jednou z hrdinek alternativní a dezinformační scény? Poctivá odpověď zní, že do jejích osobních motivů nevidíme. Zvenčí však můžeme sledovat postupný řetězec: zálibu v „alternativních“ výkladech, konflikt s veřejnoprávním médiem, vlastní platformu bez vnější veřejnoprávní redakční kontroly a publikum, které každý spor s takzvaným mainstreamem chápe jako další důkaz odvahy. Takové prostředí vytváří uzavřenou zpětnou vazbu. Kritika nepotvrzuje chybu, ale údajné pronásledování; oprava tvrzení nevypadá jako novinářská povinnost, nýbrž jako kapitulace před systémem. Kociánová přitom o svůj moderátorský talent nepřišla. Právě naopak: kultivovaný projev a dlouhá kariéra dodávají pochybným tvrzením zdání důvěryhodnosti. A to je na celém příběhu možná nejdůležitější. Dezinformace nemusí křičet. Někdy mluví klidně, spisovně a hlasem, který si lidé pamatují z hlavních zpráv.
