Článek
Kampaň proti Zdislavě Pokorné vyvrcholila poté, co ji ministerstvo zahraničí podruhé nepustilo na tiskovou konferenci Petra Macinky. Následovaly posměšky z ministrova okolí, falešný AI obrázek plačící novinářky, útok poslance vládního ANO i záplava komentářů o „drbně“, „aktivistce“ a „politické pracovnici“. Tohle už není spor o jeden novinářský text. Je to ukázka, jak se z politické nálepky vyrábí veřejný terč.
Novináři samozřejmě nejsou nedotknutelní. Pokud Pokorná zveřejní nepřesnost, má přijít oprava. Pokud někoho poškodí nepravdivým tvrzením, existuje právo na odpověď, stížnost, žaloba i soud. Jenže právě tímto směrem se současná kampaň nevydala. Místo věcného rozporování konkrétních zjištění přicházejí zdrobněliny, urážky, zpochybňování vzdělání a uměle vytvořená fotografie, na které má novinářka plakat. Ministrův poradce Pavel Šik ji doprovodil slovní hříčkou o „Zdíše z Debil… pardon Deníku N“.
Obrázek následně převzal poslanec ANO Denis Doksanský, který přidal označení „inkviziční redaktorka“. Radim Panenka zase bez důkazů prohlásil, že Pokorná není novinářka, ale pracovnice opoziční PR agentury financované „protičeskými oligarchy“. ParlamentníListy.cz celou kauzu orámovaly titulky o tom, že „kavárna vybuchla vztekem“, a komentářem „Utrpení svaté Zdislavy“. Formální řízení celé kampaně prokázáno není. Viditelné je však vzájemné posilování stejných nálepek a stejného obrazu nepřítele.
Pod podobnými příspěvky se pak objevují komentáře, podle nichž Pokorná „kňučí“, není novinářka, ale „drbna“, případně „žumpa“. Anonymní účty ji obviňují z krádeže dat a trestné činnosti, aniž by předkládaly odpovídající důkazy. Nejde přitom o její první podobnou zkušenost. Po odhalení bitcoinové kauzy popsala, že dostávala přibližně patnáct útočných e-mailů denně. Pisatelé jí sdělovali, že je neschopná a nevzdělaná, vyhrožovali tím, co na ni „vytáhnou“, a zmiňovali dokonce místo, kde žije její otec. O tomto nátlaku mluvila ve Studiu N.
Falešný obrázek plačící ženy není nevinný vtip. Převádí spor o postup státní instituce do roviny osobního ponížení: podívejte se, kritická novinářka se nám sesypala. Zároveň využívá stereotyp, podle kterého je mladá žena příliš emotivní, nezkušená a neschopná unést kritiku. Proto se tak často neútočí jen na její články, ale také na věk, vzdělání, vzhled nebo křestní jméno. Z novinářky Zdislavy Pokorné se stává „Zdíša“ či „Zděšenka“, s níž se údajně nemusí jednat jako s profesně rovnocenným člověkem.
Zvlášť znepokojivé je, že první impuls nepřichází jen z anonymních koutů Facebooku. Posměšnou nálepku použila státní instituce, zopakoval ji ministr, jeho poradce přidal AI podvrh a vládní poslanec jej dál rozšířil. Syndikát novinářů proto postup ministerstva označil za diskriminační. Když představitelé moci ukážou na konkrétní novinářku a sdělí svým příznivcům, že je podvodnice, aktivistka nebo nepřítel, nelze se tvářit překvapeně, že dav přidá ještě hrubší urážky a výhrůžky.
Kritická žurnalistika není automaticky kvalitní jen proto, že politikům vadí. Stejně tak ale není propagandou jen proto, že odhaluje nepříjemné skutečnosti. Kampaň proti Zdislavě Pokorné vysílá jiný, mnohem nebezpečnější vzkaz: budete-li klást nepohodlné otázky, státní úřad vás nechá za dveřmi, poradce vás zesměšní a spřízněné účty se postarají o zbytek. Svoboda médií obvykle nekončí jedním velkým zákazem. Častěji se ukusuje po kouskách – nálepkou, podvrženým obrázkem a davem přesvědčeným, že právě dostal povolení nenávidět.
Zdroje:
https://www.parlamentnilisty.cz/arena/monitor/Utrpeni-svate-Zdislavy-aneb-Festival-ublizeneho-pokrytectvi-794853
