Komentující oslavovali smrt Ukrajince. Policie to řeší

V rybníku Borovinka v Jihlavě bylo nalezeno tělo osmatřicetiletého muže z Ukrajiny. Policisté po něm několik dní pátrali, na břehu předtím našli jeho osobní věci. Tragická zpráva, na kterou lze reagovat soustrastí, mlčením nebo prostě nijak.

Část uživatelů českého Facebooku však zvolila jinou možnost. „Víc takových zpráv.“ „O jednoho míň.“ „Žádná škoda.“ „Paráda.“ Objevily se také smějící se emotikony a poznámky, že snad mrtvý muž „nezamořil rybník“.

Tito lidé o zemřelém nevěděli vůbec nic. Neznali jeho život, rodinu ani okolnosti smrti. Nevěděli, zda měl děti, rodiče nebo někoho, kdo na něj čekal. Stačila jim jediná informace: byl to Ukrajinec. Člověk se jim smrskl na národnostní nálepku a jeho smrt se změnila v příležitost k oslavě.

Samozřejmě lze kritizovat ukrajinskou vládu, českou migrační politiku, výši pomoci uprchlíkům nebo chování konkrétního člověka. Jenže mezi kritikou a radostí ze smrti cizího člověka neleží tenká hranice. Leží mezi nimi hluboká propast. A autoři těchto komentářů do ní skočili po hlavě.

Na nenávistné reakce upozornila Ukrajinka žijící v Jihlavě Anna Abramchuk, která sestavila jejich koláž. Redakce Jihlavské Drbny diskusi moderovala, později možnost komentování omezila a obrátila se na policii. Policejní mluvčí Jana Kroutilová následně potvrdila: „Obsahem komentářů se zabýváme a věc šetříme.“ To zatím neznamená, že někdo spáchal trestný čin. O případné trestní odpovědnosti musí rozhodnout policie, státní zástupce a případně soud.

O morálním hodnocení však rozhodnutí soudu nepotřebujeme. Vysmívat se smrti člověka pouze kvůli jeho národnosti je odporné, i kdyby to trestní zákoník nakonec nepostihoval.

Teď pravděpodobně přijde obvyklé zaklínadlo: svoboda slova. Jenže svoboda slova neznamená právo na bezplatný kanál pod článkem soukromého média ani imunitu před kritikou a případnými právními následky. Redakční moderování není státní cenzura. A policejní prověřování není automaticky odsouzení.

Podobná nenávist navíc nevznikla ve vzduchoprázdnu. Část politiků, internetových aktivistů a dezinformačních webů celé roky líčí Ukrajince jako jednolitou masu příživníků, zločinců a „banderovců“. Když se lidem dostatečně dlouho vysvětluje, že určitá skupina není tvořena jednotlivými lidskými bytostmi, ale údajnými škůdci, někdo nakonec pod zprávu o smrti napíše: „O jednoho míň.“

Zvlášť odpudivé je, že mnozí z těchto lidí budou jindy hlasitě mluvit o slušnosti, tradičních hodnotách, vlastenectví nebo křesťanských kořenech Evropy. Smát se nad tělem zemřelého člověka však není ani slušné, ani vlastenecké, ani křesťanské. Je to jen zbabělost ukrytá za displejem.

Zemřel jeden člověk. A několik dalších živých lidí veřejně ukázalo, kolik lidskosti dokázali pohřbít sami v sobě. Policie posoudí zákon. Společnost by ale s morálním verdiktem váhat neměla.