Článek
Tomio Okamura přivítal vítězství AfD v Sasku-Anhaltsku a vyjádřil naději, že se strana dostane do zemské vlády. Jindřich Rajchl jí zase gratuloval k drtivému vítězství. U politiků, kteří se tak hlasitě stavějí do role obránců českých národních zájmů, by člověk čekal alespoň připomenutí jednoho nepohodlného tématu. Právě uvnitř AfD totiž opakovaně vznikaly oficiální parlamentní návrhy požadující zrušení Benešových dekretů.
Ještě na jaře vyvolával chystaný sjezd sudetských Němců v Brně u obou politiků podstatně jiné emoce. Okamura prosazoval, aby se od něj Poslanecká sněmovna distancovala. Rajchl přirovnal sjezd k setkání Ku-klux-klanu v Bronxu. Takové přirovnání už sotva můžeme vydávat za zdrženlivou starost o historickou paměť. O to víc mě zajímá, jak se do této obrany před údajným revanšismem vejde nadšení pro stranu, jejíž poslanci skutečně předkládali požadavky vůči českému právnímu řádu.
První konkrétní příklad najdeme už v návrhu bavorské frakce AfD č. 18/550 ze 13. března 2019. Jeho předkladatelé v čele s Katrin Ebnerovou-Steinerovou požadovali prohloubení vztahů s Českou republikou, za nezbytné k tomu však označili, aby česká strana odvolala Benešovy dekrety z roku 1945. V textu je označili za odporující mezinárodnímu právu. Takové bylo tvrzení AfD, nikoli právní závěr parlamentu. Zemský sněm návrh odmítl. Už tehdy tedy existoval jasný doklad, že část AfD podmiňuje rozvoj sousedských vztahů otevřením této historické otázky.
Další doklad představuje návrh č. 19/7744 z 23. července 2025, opět podepsaný poslanci a frakcí AfD v bavorském sněmu. Zemskou vládu chtěli vyzvat, aby při každé příležitosti připomínala českým partnerům údajnou nespravedlnost Benešových dekretů a požadovala jejich definitivní zrušení. Tentýž dokument navrhoval používat v úředních tiskovinách a publikacích výhradně historické německé místní názvy; mezi příklady uváděl i Ústí nad Labem, Liberec a Karlovy Vary. Ani tady nejde o domýšlení úmyslů. Požadavky jsou přímo v parlamentním dokumentu.
Potřetí se téma vrátilo právě před brněnským sjezdem. Dne 21. května 2026 poslanec AfD Daniel Halemba v bavorském sněmu označoval Benešovy dekrety za zločinné a jejich zrušení spojoval se skutečným smířením. Frakce předložila další návrh, tentokrát č. 19/12049. Oficiální zápis jednání zachycuje jeho odmítnutí: pro byla AfD, proti všechny ostatní strany, nikdo se nezdržel. Tři konkrétní případy v rozmezí sedmi let už těžko odbudeme jako nešťastnou větu jednoho politika. Šlo o opakované návrhy bavorské parlamentní frakce. A faktem je, že Bavorsko je největší spolkovou zemí Německa.
Fér je připomenout, že Okamura letos 14. května označil názory poslankyně AfD Martiny Kempfové za nepřijatelné. Zároveň tvrdil, že se AfD při vzniku evropské frakce Identita a demokracie zavázala nevracet do minulosti. Nelze mu tedy podsouvat, že souhlasí s každým výrokem každého člena AfD. Jenže návrh z roku 2025 i další hlasování z května 2026 ukazují, jak málo takové ujištění vypovídá o skutečném jednání bavorské frakce. S jejími požadavky nemusí souhlasit každý člen AfD. To ale jejich existenci ani opakovanost nemaže.
Jejich gratulace navíc míří k úspěchu zemské organizace, kterou sasko-anhaltský úřad na ochranu ústavy vede od roku 2023 jako prokazatelně pravicově extremistickou. Samotný volební úspěch takové hodnocení nevyvrací. Od Okamury a Rajchla bych proto čekal vysvětlení, proč jim účast na sudetoněmeckém sjezdu připadala tak nebezpečná, zatímco vítězství AfD zaslouží gratulaci. Kritizovat Benešovy dekrety je legitimní; stejně legitimní je ptát se na důslednost jejich samozvaných obránců. Pokud mají být národní zájmy skutečným měřítkem, musí platit i při hodnocení politických přátel. Vlastenecká paměť by měla fungovat také ve chvíli, kdy se posílají gratulace.
