Článek
Několik dní jsme mohli sledovat zvláštní informační přemet. Vlivný fanouškovský účet Hranatost oznámil, že další „megakauza“ proti Filipu Turkovi splaskla a zveřejnil grafiku s heslem: „Údajné příspěvky Filipa Turka: Policie vinu nepotvrdila.“ Stejnou grafiku následně sdílel také samotný Filip Turek a ironicky se ptal, kde jsou mediální titulky oznamující, že policie jeho vinu nepotvrdila.
Formálně vzato policie skutečně nerozhodla o Turkově vině – to ostatně ani není její úloha. Způsob, jakým Hranatost a Turek policejní rozhodnutí prezentovali, však vytvářel dojem, že se podezření nepotvrdilo nebo že zveřejněné příspěvky nebyly autentické. Hranatost přitom není bezvýznamný anonymní profil. Jde o jeden z nejviditelnějších účtů podporujících Filipa Turka, který sledují desítky tisíc lidí a jehož obsah Turek pravidelně sdílí.
Ani argument, že policie neměla k dispozici nic jiného než pochybné screenshoty, příliš neobstojí. Motoristický novinář Vojtěch Dobeš, který snímky pořídil, popsal, že policii předal screenshoty, metadata i původní internetové adresy příspěvků. Policie zároveň odložila i prověřování novinářů, kteří o příspěvcích informovali, protože jejich jednáním nemohl být spáchán trestný čin ani přestupek.
Po právní moci rozhodnutí proto Obvodní státní zastupitelství pro Prahu 4 zveřejnilo podrobnější vysvětlení. Výslovně v něm uvedlo, že policie a dozorující státní zástupce považovali autenticitu příspěvků „přinejmenším pro účely zahájení trestního stíhání za prokázanou“. Pohodlný příběh o podvržených příspěvcích a policejním očištění se tím začal rozpadat.
Vyšetřovatelé obsah rozdělili do dvou skupin. Část příspěvků podle nich nenaplňovala skutkovou podstatu trestného činu, byť mohla být necitlivá nebo pobuřující. Jiná část však byla vyhodnocena jako potenciálně naplňující skutkové podstaty několika trestných činů z nenávisti. Jenže byla zveřejněna před více než pěti lety, a trestní odpovědnost možného pachatele proto zanikla promlčením.
To je podstatný rozdíl. Věc nebyla odložena proto, že by policie všechny zveřejněné materiály prohlásila za falešné nebo neškodné. U potenciálně trestných výroků rozhodlo stáří příspěvků. Právní hodiny doběhly, a proto už nebylo možné zahájit trestní stíhání.
Současně je fér dodat i druhou polovinu právního příběhu. Státní zastupitelství výslovně upozornilo, že závěr umožňující zahájení stíhání ještě neurčuje vinu konkrétního člověka. Kdyby případ nebyl promlčený, autorství zpochybňovaných příspěvků by se dále dokazovalo a o případné vině by nakonec rozhodoval soud. Filip Turek tedy nebyl odsouzen – ale stejně tak nebyl „očištěn“ v tom smyslu, že by policie označila zveřejněné materiály za podvrhy.
Za pozornost stojí také osud trestních oznámení souvisejících s prací novinářů. Policie dospěla k závěru, že média upozorněním na příspěvky nespáchala trestný čin ani přestupek. Ani vyprávění o novinářském komplotu tak policejní prověřování nepotvrdilo.
Politická odpovědnost navíc nezačíná a nekončí u trestního zákoníku. Od politiků smíme požadovat vyšší standard než pouhé konstatování, že je kvůli starým výrokům už nelze stíhat. Rasistický, homofobní nebo nacistický „humor“ nepřestává vypovídat o svém autorovi jen proto, že od jeho zveřejnění uplynul zákonem stanovený počet let.
Turkovi obhájci mohou pravdivě říkat, že poslanec nebyl obviněn ani odsouzen. Nemohou však poctivě tvrdit, že policie příspěvky označila za falešné nebo že jej odložení případu zbavilo všech pochybností. Promlčení uzavírá možnost trestního stíhání. Minulost ani politickou odpovědnost ale nevymazává.
