Článek
„Udělala jsem chybu, telefonovala jsem.“ Ta věta z reportáže Tomáše Brolíka v Respektu, zveřejněné 19. října, je možná výmluvnější než dlouhé rozbory. Jednačtyřicetiletá Olena v ní popisuje napadení v polské Zelené Hoře. Skupina mladých lidí ji urážela, strkala do ní a dívka z této skupiny ji udeřila. Důvodem byl její původ, který útočníci odhadli podle telefonního hovoru. Olena přitom s matkou mluvila rusky. Útočníci rozdíl nerozeznali. Jak absurdní situace: za chybu začne napadená žena označovat obyčejný hovor s mámou.
Znepokojivá jsou i čísla. Podle údajů polské policie, které získala Rzeczpospolita, podali občané Ukrajiny v roce 2024 celkem 267 oznámení nenávistných trestných činů, o rok později 275 a za první pololetí roku 2026 už 180. Přibližně jedno denně v celé zemi. Evidence zahrnuje vedle fyzického násilí také trestné urážky či výhrůžky; oznámení navíc samo o sobě neznamená prokázaný trestný čin. Přesto je letošní tempo varovné. Pokud by pokračovalo i ve druhém pololetí, dosáhl by počet oznámení 360, zhruba o třetinu více než za celý loňský rok. Takový přepočet je ovšem podmíněný, nejde o hotovou celoroční statistiku.
Závažnost problému dobře ukazují konkrétní případy. Ve Vratislavi byla 26. července brutálně napadena ukrajinská dvojice. Místní policie oznámila, že dva podezřelí skončili ve vazbě a obvinění zahrnují také násilí z národnostních důvodů. O dva dny později řešila policie incident ve vlaku z Varšavy do Tłuszcze, při němž mělo dojít k národnostně motivovanému útoku na šestnáctiletého Ukrajince. Zpočátku dostali dva agresivní muži jen pokuty za narušování pořádku. Další okolnosti ukázalo až zveřejněné video, po jehož analýze následovalo zadržení. Za těmito zprávami jsou lidé, kteří se najednou musí obávat i běžné cesty městem nebo vlakem.
Dopad násilí navíc přesahuje počet bezprostředně napadených. OKO.press v srpnu popsalo svědectví matek, které dětem radí, aby v autobusech nemluvily ukrajinsky. Také TVN24 věnovala tématu debatu, jejíž úvod upozorňoval na strach a tišší hovory v obchodech. Kolik takových rodin je, z těchto svědectví přesně nezjistíme. Popsaná zkušenost je však závažná sama o sobě. Rodič, který dítěti doporučuje skrývat mateřštinu, se snaží předejít nebezpečí. Dítě přitom dostává zprávu, že i jeho obyčejná řeč může někoho vyprovokovat k útoku.
Širší změnu nálad zachycuje červencový průzkum CBOS. Proti přijímání ukrajinských uprchlíků z oblastí zasažených válkou se vyslovilo 52 procent respondentů, pro bylo 42 procent. Odmítavé odpovědi v této řadě měření poprvé převážily. Je to údaj o ochotě přijímat uprchlíky, ze kterého nelze vyvozovat podporu násilí. A polská společnost má i výrazně solidární část: OKO.press informovalo o srpnových protestech proti protiukrajinské nenávisti ve 22 městech. Bylo by nespravedlivé házet všechny Poláky do jednoho pytle. Právě kolektivní posuzování podle národnosti je přece součástí problému, který kritizujeme.
Pozornost si zaslouží také způsob, jakým se nenávist šíří. Polský Institut diskurzu a dialogu v analýze zveřejněné 16. října popisuje protiukrajinské dezinformace šířené anonymními profily i účty konkrétních politiků a influencerů. Upozorňuje přitom na vybírání jednotlivých faktů a odstraňování kontextu, které mají vyvolávat strach, zlost či pocit nespravedlnosti. Takové postupy známe: z provinění jednotlivce se vytvoří obžaloba celé skupiny. Kritika konkrétního jednání je legitimní. Přenášet odpovědnost na každého, kdo má stejný pas nebo přízvuk, je ovšem úplně jiná věc. Pro napadenou ženu ani její dítě nemůže být omluvou, že útočník četl na internetu něco pobuřujícího.
Polské zkušenosti si zaslouží pozornost i v Česku. Každý odpovídá za vlastní jednání a žádná žena ani žádné dítě nemají povinnost obhajovat všechny své krajany, aby si zasloužily bezpečí. O pravidlech pomoci, pobytu či sociálních dávkách lze vést důslednou a věcnou debatu. Bezpečí lidí na ulici na výsledku takové debaty záviset nesmí. Když se předmětem strachu stává obyčejná věta pronesená v mateřštině, je namístě jasně se zastat těch, kdo se bojí. Právo bezpečně zavolat vlastní mámě nemá záviset na tom, jakým jazykem ten hovor vedete.
