Článek
Radio Q vysílá sotva několik dní. Ve středu 9. září zahájilo provoz jako první česká rozhlasová stanice zaměřená na LGBTQ+ komunitu. Zatím je dostupné pouze na internetu a financované ze soukromých zdrojů. Provozovatelé chtějí během roku 2027 vstoupit také do digitálního vysílání DAB+, jde však zatím o plán, nikoliv o hotovou věc. Vedle hudby má stanice postupně nabízet rozhovory, diskuse a pořady věnované například zdraví, psychologii nebo mezilidským vztahům.
Za běžných okolností by to byla obyčejná zpráva o vzniku dalšího soukromého média. Jenže pod příspěvky o Radiu Q se rychle objevily nejen posměšky, ale také návrh sepsat petici za jeho zrušení, který podle zveřejněného snímku získal stovky souhlasných reakcí. Později se pod sdělením „LGBTI+ práva jsou lidská práva“ objevil dokonce komentář „Radši pochcípejte“. Je přitom fér dodat, že žádná skutečná organizovaná petice doložena není. Jde o jednotlivé komentáře a reakce, nikoliv o postoj celé společnosti. Ani to z nich ale nedělá něco normálního.
Český rozhlasový prostor je plný stanic zaměřených na určitou skupinu posluchačů. Někdo poslouchá rock, jiný country, dechovku, taneční hudbu nebo náboženské vysílání. Samotná existence křesťanského rádia také neznamená, že jsou ateisté diskriminováni. Stanice orientovaná na LGBTQ+ publikum zase nikomu nebere právo poslouchat něco jiného. Dokonce ji mohou poslouchat i heterosexuální lidé. Rádio není povinná školní četba ani hlášení obecního rozhlasu. Pokud někoho nezajímá, stačí ho nezapnout.
Radio Q samozřejmě nemá žádný nárok na nekritický obdiv. Může mít špatně zvolenou hudbu, slabé moderátory nebo nezajímavé pořady. Může se uzavřít do vlastní názorové bubliny a nakonec také nemusí získat dostatek posluchačů. To všechno jsou legitimní důvody ke kritice – stejně jako u každého jiného média. Jenže pokud někdo požaduje jeho zrušení několik dnů po spuštění a vadí mu už samotné označení LGBTQ+, těžko hodnotí kvalitu programu. Problémem pro něj není to, co rádio vysílá, ale komu chce dát prostor.
Zvláštní je to zejména u lidí, kteří jinak často mluví o svobodě slova a stěžují si, že jim někdo „vnucuje LGBT“. Co může být méně vnucujícího než internetové rádio, které si člověk musí sám vyhledat a pustit? Také návrh petice je samozřejmě projevem svobody slova. Nikdo nezakazuje požadovat ani absurdní věci. Svoboda projevu však neznamená, že každý požadavek je rozumný a musí mu být vyhověno. Znamená mimo jiné také to, že může vysílat médium, s jehož zaměřením část veřejnosti nesouhlasí.
Právě věta „Radši pochcípejte“ mimoděk vysvětluje, proč podobný mediální prostor vzniká. Dokud LGBT+ lidé čelí nenávisti už kvůli prostému sdělení, že mají stejná lidská práva, není jejich vlastní médium zbytečným výstřelkem. Může nabídnout informace, zkušenosti a témata, která v běžném vysílání nedostávají tolik prostoru. Radio Q samo uvádí, že chce spojovat hudbu, vzdělávání a odborné informace a být otevřené všem posluchačům. Zda tento slib naplní, ukáže až jeho skutečný program.
Radio Q by proto mělo dostat stejnou šanci jako kterýkoliv jiný soukromý mediální projekt: uspět, nebo neuspět podle toho, co nabídne posluchačům. Komu se nelíbí, může ho kritizovat nebo jednoduše vypnout. Přát lidem smrt či chtít rádio odstranit jen kvůli skupině, pro kterou vzniklo, však není obranou svobody. Je to obyčejná nesnášenlivost. Svobodná společnost se nepozná podle toho, že všichni poslouchají stejnou stanici, ale podle toho, že různé stanice vůbec smějí vysílat.
