Brněnský závod v ničení planety? Prezident Pavel není frajer, je to pokrytec

Ačkoli by se v letošním zatím nepříliš horkém létě mohlo vyrojit mnoho posměváčků a pochybovačů, jisté je, že klimatická krize způsobená lidskými emisemi skleníkových plynů, je realitou. Zpochybňovat něco takového už je jen na úrovni bizarních konspirací typu plochá Země.

Snížení emisí CO2  je tak naprostou nutností, pokud máme dalším generacím předat planetu v alespoň nějak obyvatelném stavu.

Ovšem jak vážně tyto snahy bereme (myslím my jako společnost), když klidně organizujeme závody spalovacích motocyklů, které by se bez nadsázky mohly překřtít na závody v ničení planety?

Po klimatické „hrůzovládě“ prezidentů Klause a Zemana se mohlo zdát, že konečně nastupuje klimatický prezident. Ze svého titulu prezidenta v parlamentní demokracii sice nemůže činit exekutivní kroky v ochraně planety a klimatu, ovšem o to víc je důležité, aby byl symbolem, vzorem.

I já jsem do něj vkládal mnoho nadějí, když během kampaně i po ní deklaroval ekologické smýšlení. Přímo v jeho programových prioritách se tak můžeme dočíst vzletné fráze jako je tato:

Jako prezident pak přednesl na půdě OSN, že „Česká republika bude konstruktivním partnerem v globálních snahách o ochranu klimatu“.

Nemohlo však být většího zklamání! Přesně tento prezident, pro nějž je ochrana životního prostředí údajně praktickým úkolem, se podle vlastních slov „nikdy netajil svou vášní k motorkám“. A teď dokonce jen pro svou zábavu sedl na vypouštěč emisí a jede fandit závodům vypouštěčů emisí! Přitom to není poprvé; korunu tomuto pokrytectví nasadil už loni, kdy vyrazil dokonce letadlem na Dakar. Prý to byl dlouho jeho sen… Pro ekologicky smýšlejícího člověka je ovšem automobilový závod ve vyprahlé poušti snem zlým, pravou noční můrou.

Co si o tom tedy máme myslet, pane prezidente? Ochrana přírody je Vaším praktickým úkolem, a zároveň je Vaším snem a vášní ničení přírody?

Přitom se zdá, že mnoho jeho fanoušků jej za to chválí a obdivuje. Prý je to frajer. Nevím, já za obdivuhodné frajery považuji lidi, kteří něco dokážou, něco zvláštního umí, ovšem kroutit řidítkem, to u mě umění opravdu není. Ale hlavně - co je tak frajerského na ničení planety?

Jen pro dokreslení si uveďme, že vypouštění CO2 je panu prezidentovi nejen zábavou, ale i denním chlebem, neboť jako služební limuzínu, kterou si sám vybral, využívá BMW řady 7. Promeškal tak velmi dobrou příležitost být prvním prezidentem v elektromobilu. Finanční důvody zde jistě nehrají roli, takže mi opravdu uniká, proč si svůj „praktický úkol“ neplní bezemisní dopravou. Copak elektromobil by byl nějak méně reprezentativní? Méně důstojný než obří emitét skleníkových plynů?

Prezident v elektromobilu, to je u mě pravé politické frajerství dnešní doby.

Vraťme se k brněnské „události roku“. Praktickou a logickou námitkou, která jistě jde hlavou mnoha čtenářkám a čtenářům (povšimněte si mikrofeminismu) , je to, že přece celkové množství vypuštěných emisí je celkem malé. Pravda - takový závodní motocykl, ač výkonný, asi ekologické snahy „nevytrhne“, ovšem nezapomeňme, že kromě samotného závodění je třeba k celkové uhlíkové stopě vlastního závodu připočíst také dopravu jak závodních týmů (jsou to celé kamiony), tak i mnoha (sta?)tisíců diváků na místo závodu.

Ovšem co je nejdůležitější, je vůbec onen princip. Jak můžeme jako společnost brát vážně nějakou dekarbonizaci, když klidně jen pro naši zábavu vypouštíme CO2?

Malé přirovnání: má-li domácnost finanční problémy („obrací každou korunu“), začíná šetřit na tom nejzbytnějším, tedy na zábavě. A my jsme nyní v situaci, kdy šetřit musíme „každou molekulu“ fosilních paliv, přitom si však zbytnou zábavu odpustit nedokážeme.

Zakazovat a omezovat běžné osobní automobily je jistě správnou cestou, ale všichni zároveň chápou praktické problémy, které to přináší. Jsou lidé, kteří se bez auta opravdu neobejdou, a přitom nemají peníze na elektromobil. Tak v této prekérní situaci nemáme problém žádat omezování spalovacích motorů, jenomže pak klidně jen pro zábavu vypouštíme emise?

Jestliže si nedokážeme odpustit ani to zbytné, jak si chceme poradit s omezováním toho nutného?

V odstavci výše jsem se lehce dotkl finančního aspektu věci. Je nutno uvést, že tato akce byla dotována ze státního rozpočtu, 170 milionů, tedy každý z Čechů vydal 17 korun na ničení klimatu. Je to opět ta stejná písnička o licoměrnosti - proč stát dotuje ekologickou MHD, ve snaze ušetřit emise ze spalovacích aut, ale přitom ze stejné kapsy dotuje naopak vypouštění emisí?

Za 170 milionů mohlo být klidně o 300 spalovacích aut méně, neboť rozdíl mezi spalovacím a elektromobilem je v současnosti asi půl milionu, takže kdyby stát zadotoval raději lidi, kteří elektromobil chtějí, leč nemají na něj, mohlo se skutečně něco praktického (jak to žádá pan prezident) pro to klima udělat. Skutečně se mohly emise snížit. Ale náš stát raději zaplatil jejich navýšení.

Ne snad, že bych byl nepřítelem sportu, to opravdu ne. Je to přesně naopak. Velké sportovní akce a sportovní hrdinky a hrdinové mohou být skvělými pozitivními vzory pro mladé. A to jak v příkladu cílevědomosti a píle, tak také přitáhnutím prostého zájmu o pohyb a zdraví, který je v současnosti vzácnější než kdy dříve. A já se osobně divím, proč tolik chybí politická vůle přitáhnout masy ke sportu a pohybu, když je to po všech stranách společensky žádoucí.

O to víc ale zaráží, že stát dotuje takovýto „nesport“, který je určen jen pro velmi úzkou skupinu vysoce privilegovaných lidí. Opět zde máme otázku peněz. Za 170 milionů už by mohla být pěkná hala pro jakýkoli sport veřejnosti, možná i několik. Ale kdepak - my jsme tu částku raději vydali na to, aby několik mužů mohlo jeden víkend jezdit dokolečka a vypouštět emise. Ano, mužů - a zde je nejspíš skrytá pointa celé věci. Tou je naše společnost ovládaná toxickou maskulinitou a fosilní lobby. Je čas oboje poslat tam, kam to patří - do historie.