Článek
Významnou část zpráv o prezidentu Pavlovi tvoří informace, že zase někde jezdil na stroji se spalovacím motorem. Ale nikoli v rámci plnění svých státnických povinností, ale jen tak, pro zábavu. V uplynulém týdnu to bylo hned dvakrát: v automobilu NASCAR a na „spanilé jízdě“ motocyklů Harley-Davidson. Obě akce představují naprosto zbytečné vypouštění emisí CO2. Jak potom může takový člověk hovořit o ochraně klimatu?
Ochrana klimatu jako praktický úkol
Prezident Pavel se už jako kandidát profiloval jako „zelený“. Jeho sliby v této oblasti byly například:
- Budu hlasem zdravého rozumu. Budu prosazovat ochranu životního prostředí jako praktický úkol pro vyšší kvalitu života nás všech, jako cestu ke zdravé a fungující krajině. To budu lidem vysvětlovat na svých cestách.
- Zapojím se do hledání cest k udržitelnosti a klimatické neutralitě. Chceme-li si udržet kvalitu života, na jakou jsme zvyklí, je to nutnost.
Korunu tomu pak nasadil vzletnými slovy s apelem na spoluobčany: „Spoléhejme na vědu. Začněme konat,“ apeluje na občany. „Ochrana životního prostředí pro mě není extremismem, ale praktickým úkolem.“
Mnozí v něm pak začali vidět dokonce prvního klimatického prezidenta. Zklamání nastalo ihned po zvolení, kdy Pavel promeškal dobrou možnost využívat jako služební vůz elektromobil po vzoru prezidenta Macrona.
Ale co je ještě horší - prezident (a připomeňme, že i první dáma) neustále obráží akce, které jsou „zadýmeny modrým kouřem“ a ještě se tím vychloubá a směje se do objektivů fotografů. To není úsměv, to je výsměch! Kam se poděl „praktický úkol“?
Motocykl je jen pro zábavu
Prezidentovi - ani jinému politikovi - jistě nelze vyčítat, že při plnění státnických povinností létá letadlem. Dokonce i ten služební vůz by se dal skousnout. Jenomže jezdit dokolečka po okruhu, to žádná státnická povinnost není. To je jen jeho soukromá zábava. Prezident se baví ničením klimatu. Jak může hovořit o jeho ochraně?
Při příležitosti „spanilé jízdy“ se „pochlubil“ (tedy ono to není k chlubení, ale spíše ke stydění), že po usednutí na prezidentské křeslo nejezdí o nic míň, než předtím. Což podle jeho slov obnáší 10-12 tisíc kilometrů ročně. Když uvážíme, že jeho BMW GS má spotřebu nějakých 4,7-5 litrů na 100 km, je to jednoduchou matematikou 50 000 litrů benzínu. To je 115 000 kilogramů, 115 tun CO2, který pan prezident jen pro to, aby si mohl užít trochu vzrušení v sedle, vypustí do ovzduší.
Prezident má jít příkladem
Kromě neuvěřitelného pokrytectví a dvojího metru, je zde také otázka příkladu a principu. Petr Pavel se rád prezentuje jako „leader“, jako vedoucí, jako generál… nuže, neměl by takový jít příkladem? Nejsou právě toto ty praktické úkoly, o nichž hovořil?
Kam nás vede takový leader? Leader je ten, kdo se následuje. Máme tedy následovat jeho příkladu a vypouštět pro zábavu 115 tun oxidu uhličitého ročně? Nebo my nesmíme, a on ano? To pak ale není vedení. To není příklad. To je papalášství.
Výzva prezidentovi
Pane prezidente, myslíte-li to s ochranou klimatu (a tedy s Vašimi slovy) jen trochu vážně, přestaňte jezdit na motocyklu. Přestaňte objíždět různé závody, jízdy veteránů apod. Omluvte se a apelujte na útlum motosportu.
Jste fyzicky zdatný, bicykl Vám tedy nebude dělat problém a přinese Vám podobné zážitky.
Zvažte rovněž služební elektromobil.
Dokud tak neučiníte, jste u mě pokrytec, Vašim postojům se nedá důvěřovat a já jim, dokud budete pro zábavu vypouštět CO2, zásadně nedůvěřuji!
