Článek
V České republice se po několika letech vyšetřování znovu medializuje kauza pornografického projektu Czech casting, ve kterém měly být ženy (musím psát „měly“, protože ctím presumpci neviny, nikoli proto, že bych poškozeným nevěřil) pod nátlakem a falešnými sliby standardního modelingu donuceny k natočení porna, což jim pak přineslo mnoho problémů.
A podle toho, co píší komentující v komentářích, mám pocit, že veřejná diskuze se vede jen o událostech na vlastním „castingu“. Jakkoli je nechci zlehčovat, upozaďovat, či nedejvesmíre dokonce omlouvat, přesto si myslím, že je tu ještě jedna rovina, mnohem závažnější, o níž se mlčí.
Totiž, že vinu na utrpení dotčených žen (či obecně všech pornohereček a pornoherců) neseme i my jako společnost. My, kteří ženy (a muže) za účinkování v pornu odsuzujeme a stigmatizujeme. Právě my jsme tím původním zdrojem jejich traumat.
Proč je porno pro herce a herečky dehonestující?
Sex a sexualita je člověku zcela přirozenou věcí. Ostatně, děláme ho (téměř) všichni. Ovšem pokud se nějaký člověk rozhodne svůj sex natočit a zveřejnit a tím dát zdroj uspokojení ostatním, přichází tím o důstojnost a je ze „slušné“ společnosti vyřazen, jak se v Czech castingu stalo třeba jisté učitelce, která kvůli tomu přišla o práci.
A ačkoli téměř všichni muži a většina žen porno alespoň někdy sleduje, osoby, které v něm vystupují, zatracuje a zostuzuje. Konzumovat porno je tolerováno, vytvářet ho znamená nést celoživotní stigma.
Žena neztrácí hodnotu tím, že ji někdo viděl nahou
Pro-sexuální feminismus (k němuž se hlásím já) dlouhodobě upozorňuje na to, že zveřejněná sexualita (zveřejněná na k tomu určených místech, v tomto případě pornoweby) není morálním selháním. Hodnota ženy nijak neklesá tím, že ji někdo viděl nahou souložit.
Pokud to tak někdo vnímá, jedná se o druh body shamingu.
Je v tom zvláštní paradox - patriarchální svět klade na ženy nároky, aby byly přitažlivé, aby se líbily mužům. Na světě jsou prý pro mužské potěšení, a rození dětí. Hodnota ženy je podmíněna její fyzickou atraktivitou v jádru vyjadřující plodnost.
Na druhou stranu však ženina vlastní sexualita musí být „na krátkém řetězu“, musí být sexy, ale cudná. Musí být svůdná a nachystána na „ulovení“ mužem, ale sama být pasivní.
„Slušná holka“ musí pečovat o svůj vzhled podle diktátu a představ mužů, musí mít správné tělesné tvary a proporce, ale nesmí se sama rozhodovat, jak s nimi naloží. Její tělo je objektem hodnocení, ale není jí dovoleno rozhodnout, komu ho ukáže odhalené.
Pokud ho ukáže všem, „všichni“ se sice rádi podívají, ale zároveň ženu potrestají ostrakizací ze slušné společnosti.
Hluboce zakořeněný mužský pocit vlastnictví ženy
A proč vlastně? Inu, proto, že muži mají pocit, že ženu musí nějaký muž vždy vlastnit. Buď otec, nebo manžel (nebo faktický manžel, tedy partner, s nímž žije, aby někdo zase nechytal za slovíčka).
A pokud natočí porno, jakoby se „dá všem“, a to je něco, co zhrzený mužský pocit nároku na vlastnictví nemůže unést.
Mimochodem - viděli jste film Její tělo ? Ten to moc hezky ilustruje, když otec je hluboce zklamán tím, že dcera natočila porno, zatímco matce to nevadí. Otec totiž přišel o pocit vlastnictví své dcery (a její sexuality), kterého se byl ochoten vzdát jedině ve prospěch manžela. Podoba slov „vzdát“, „vdát“ a „dát“ jistě není náhodná a vypovídá o hluboce zakořeněném stereotypu vlastnictví žen muži.
Kdyby nebylo stigmatu, bylo by po problému
Vraťme se k Czech castingu. Můžeme se sice rozhořčovat nad pornofilmaři, kteří nátlakem, vydíráním či dokonce násilím ženy podle obžaloby k točení dovedli, ti budou v případě prokázání viny potrestáni, ale tím nelze nijak napravit skutečnost, že dotyčné ženy jsou potrestány také. Mají „podělaný“ život. A ten už jim „poděláváme“ my všichni, kdo je zostuzujeme, sekundární viktimizaci už děláme my, ne lidé za kamerou.
Zmíněná učitelka jistě nebyla jediná, která kvůli tomu přišla o práci. I ostatní si jistě musely projít mimořádně krutým pranýřováním od každého, kdo se to v okolí dozvěděl ("tvl. viděls to? Markéta natočila porno, chi chi chi!"). Všechny ty posměšky, pomluvy, ukazování prstem ("a taková slušná holka to byla"), to už není vina produkce, to je vina všech těch, kteří dotyčné ženy skandalizují a považují je nyní za méněcenné. Celá společnost, ve které je porno stigmatem, je vinna.
Kdyby k vám do práce přišla nová kolegyně a dozvěděli jste se, že byla na Czech castingu, byla by pro vás nějak horší? Pak máte svůj podíl viny.
Pokud by učitelka vašeho dítěte natočila porno, požadovali byste její odchod? Pak máte svůj podíl viny.
Teď pro muže: kdybyste na rande zjistili, že dotyčná to natočila, byl by to důvod k ukončení rande či byste na ni pohlíželi hůře? Pak máte svůj podíl viny.
Pornoherečky z Czech castingu, ať už byla míra dobrovolnosti jakákoli, se nemají za co stydět. Stydět se má produkce porno castingu (pokud se skutečně dopustila toho, pro co bude souzena) a všichni, kdo ty ženy odsuzuje. Není k tomu totiž důvod. Jediným důvodem byly představy a stereotypy o vlastnění žen a zákaz jejich svobodného nakládání s vlastní sexualitou.
Vzkaz
Mám tu jeden osobní vzkaz pro všechny účastnice Czech castingu:
Ženy, dámy, holky… nemáte se za co stydět! Neztrácíte svou hodnotu ani důstojnost jen proto, že Vás můžeme vidět nahé souložit.
Pokud bych se s některou z Vás setkal, budu na Vás pohlížet úplně stejně, jako byste to nenatočily.
Pro mě nejste špíny, špatné, ani jiné slovo na š!
