Článek
Zdeněk Pohlreich je bezpochyby legendou ve svém žánru. Ukončil v restauracích devadesátky plné šmakulád a náhražek, rovněž některé jeho hlášky ("do jinýho hrníčku, přišel si hrát s kamením…") zlidověly - byť kouzlem nechtěného.
Když jsem zjistil, že jsou nové díly Ano, šéfe, pustil jsem si jej nedávno. A nestačil se divit a bylo mi z toho nesmírně smutno. Už to dávno není ten starý dobrý Pohlreich, ale je z něj jen stárnoucí muž, z nějž stříká toxická maskulinita na všechny strany. Pořad už není ani vtipný, ani poučný a stojí jen na své minulé slávě.
Hned první záběry - „šéf“ (Big Boss…) přijíždí samozřejmě obrovským drahým autem. Následuje přehlídka arogance a tradičních sprosťáren, které už se televize ani neobtěžuje vypípávat. Vtip se ztratil, zůstaly už jen ty vulgarity.
Poté jde do kuchyně, kde ponižuje účastníky a pro velkou sledovanost, pro senzaci, se z nich snaží páčit „pikantní“ detaily z jejich životů. Zvláště odporné to bylo v epizodě z Jenčic, kde vařil kuchař s drogovou minulostí. Bylo vidět, že je mu nepříjemné o tom mluvit, ale Pohlreich na něj přesto dál tlačil a vyptával se, až ten mladý muž řekl, že mu zemřel táta, odvrátil se od kamery a zřejmě mu ukápla nějaká slza. Pohlreichovi to bylo jedno. Utrousil jen cosi, že kuchyně je tvrdé prostředí.
Dále Pohlreich neomaleně tyká i starším ženám. Proč? To, že je slavný, že má na sobě drahé oblečení a že je (pravděpodobně) lepší kuchař než ony, mu ještě nedává právo chovat se jako buran. Dotyčné ženy samozřejmě před kamerou nemohou protestovat, ale je vidět, že je to zrovna netěší.
Pohlreich je tak vlastně něco jako Andrew Tate light. Ukazuje, že v drahém oblečení a se sprosťárnami se můžete chovat povýšeně ke všem okolo.
Dříve se v Ano, šéfe hodně vařilo a řešila se byznysová stránka věci, dnes je to hlavně hrubost, sprosťárny, ponižování, drahé auto… a okatý product placement.
Ani jinde to není lepší
Bohužel, přepneme-li na jiný kanál, není to o mnoho lepší. Na veřejnoprávní televizi běží Star Dance. To samé pořád dokola už dvacet let! Pořád s tím samým Markem Ebenem a jeho nejapnými „vtipy“. Za to ale atále bez jediného stejnopohlavního páru. Letos už naposled. Slíbili.
Další pořad o vaření - Master chef. Když jsem slyšel, že se kompletně obmění porota, těšil jsem se, že v zájmu genderové vyváženosti by mohly přijí tři ženy. Bohužel, opět tři muži. V České republice nejsou dobré kuchařky?
Nestačil jsem také zírat, když jsem viděl, že stále běží pořad Uvolněte se, prosím s Janem Krausem. Další stárnoucí macho, proslulý ponižováním hostů a urážením žen.
Televizní „zábava“ pak dále nabízí celou řadu kriminálek. Ukazují nám hlavně to, že násilí je běžný způsob řešení problému a také předkládá archetyp mužství - policista, fyzicky zdatný, který umí rychle řídit automobil a je připraven kdykoli tasit a střílet. Není to o tom, že by tyto seriály ukazovaly spravedlivý boj se zločinem. Ukazuje, že zločin je normální věc.
Nabídku pak uzavírá Vojta Kotek. Další „Big Boss“ se svým drsňáckým pohledem do kamery.
Televize zhrubla
Televizní zábava tak nesmírně zhrubla. Člověk by čekal, že alespoň profesionální studia budou vyvažovat proud nesmírně hloupých či dokonce nebezpečných videí z platforem jako TikTok. Ale kdepak - aby je internetová konkurence zcela nerozdrtila, musí nabízet něco podobného, jako ona. Tedy toxickou maskulinitu, násilí, macho chlápky, vulgarity, urážky a ponižování.
