Článek
Ještě před pár desítkami let bylo možné vést seriózní odbornou debatu o tom, zda se planeta skutečně otepluje a nakolik za to může člověk. Ovšem dnes už ne. Realita globálního oteplování a toho, že za něj může lidská činnost, je již faktem natolik potvrzeným jako například kulatá Země nebo škodlivost kouření.
Můžeme jistě stále diskutovat o detailech. Můžeme se přít o řešení (doprava? Průmysl? Podíl viny globálního Západu…). Ale samotná realita klimatické změny způsobené lidskou činností už dávno není otázkou názoru.
Přesto se stále najdou lidé, kteří tvrdí opak. Dokonce se zdá, že jich přibývá. A nejsou to jen pomatenci píšící komentáře na internetu či takoví, kteří to dělají jako záměrnou provokaci či ke sbírání sledujících (a tedy vydělávání peněz). Klimatický skepticismus se stal politickým zbožím. Dokonce i na ministerských křeslech dnes sedí popírači, kteří své dezinformace mohou volně šířit!
A právě tady přestává být popírání klimatické krize „prostě jiným“ názorem.
Lež není názor
Demokratická společnost stojí na svobodě slova. Ta ovšem z principu není a nikdy nebyla absolutní. Nemůžete beztrestně vyhrožovat zabitím, lživě pomlouvat konkrétního člověka nebo veřejně schvalovat některé zločiny. A český trestní zákoník zná také trestný čin popírání, zpochybňování, schvalování a ospravedlňování genocidia.
Proč?
Protože společnost dospěla k závěru, že existují historická fakta natolik dobře doložená a současně natolik závažná, že jejich účelové překrucování není jen akademickou debatou. Může být nástrojem nenávisti, propagandy a politické manipulace.
A klimatická krize od tohoto není tak daleko, jak by se mohlo zdát. Samozřejmě, holocaust byl úmyslně prováděnou genocidou konkrétních skupin lidí a jakékoli jejich mechanické ztotožňování by mohlo působit absurdně.
Jenomže - ve vší úctě k obětem - holocaust je věcí minulosti. Globální klimatický rozvrat a s ním nepochybně spjaté utrpení a smrt velkého množství lidí je věcí dnes už nevyhnutelné budoucnosti.
Princip otázky je tak podobný: má společnost povinnost donekonečna tolerovat veřejné šíření prokazatelné lži, pokud tato lež může přispívat k obrovskému lidskému utrpení?
Kolik důkazů ještě potřebujeme? Už žádné
Teplotní rekordy padají, den co den se na vlastní kůži přesvědčujeme o jsoucnu klimatické krize. Ledovce ustupují, řeky vysychají. Oceány se oteplují a okyselují (což je mimochodem po hříchu málo diskutovaný, ale další velmi závažný ekologický problém). Extrémní projevy počasí se mění a zesilují. Koncentrace oxidu uhličitého v atmosféře dramaticky vzrostla a roste dál a fyzikální mechanismus skleníkového efektu je přitom velmi dobře popsaný s takřka 100% shodou mezi vědci, není žádnou módní teorií aktivistů přilepených k silnici.
A přesto znovu a znovu posloucháme a v komentářích čteme: „klima se měnilo vždycky… k létu patří horko… v roce 2022 přece hodně pršelo… v lednu sněžilo jako už deset let ne, takže kde je to globální oteplování…?“
A toto už není skepse. Není to disentní názor. Je to přibližně stejná argumentační úroveň, jako když někdo prohlašuje, že kouření neškodí zdraví, protože zná kohosi, kdo kouřil krabičku denně a dožil se devadesáti, kdy zemřel při autonehodě… to jsou ovšem jen ty výjimky, které potvrzují pravidlo.
Jistě, svoboda vědeckého bádání je a musí být zaručena. Každou vědeckou teorii musí být lze zpochybňovat. Jenže zpochybňování ve vědě má svá pravidla. Vyžaduje to výzkum, data, metodiku, argumenty a výsledky, které mohou ostatní ověřovat. Vykřiknout na sociální síti „klimatická změna je podvod“ není vědecká polemika, není to seriozní argument.
Je to prostě tvrzení.
A často nepravdivé.
Svoboda slova neznamená svobodu lhaní bez následků
Okamžitě se samozřejmě ozve námitka: chcete snad opět zavírat lidi za názor?
Ne.
Právě proto by případná trestnost musela být nastavena velmi úzce. Trestné nesmí být pochybování o konkrétním klimatickém modelu. Nesmí být trestné tvrdit, že některá klimatická opatření jsou drahá, hloupá nebo neúčinná. Nesmí být trestné odmítat zákaz spalovacích motorů, kritizovat emisní povolenky nebo požadovat více jaderných elektráren.
A samozřejmě nesmí být trestné ani to, když se někdo prostě mýlí.
To všechno je legitimní společensko-politická debata.
Hranice by měla ležet mnohem dál: u vědomého a veřejného šíření prokazatelně nepravdivých tvrzení o samotné existenci člověkem způsobené klimatické změny, zejména pokud jsou šířena masově, organizovaně a s cílem manipulovat veřejností.
Protože mezi větou „Green Deal považuji za špatnou politiku“ a větou „vědci si globální oteplování vymysleli“ je propastný rozdíl.
První je názor. Druhé je faktické tvrzení, jehož pravdivost lze zkoumat a které, je-li vysloveno záměrně sledující účel manipulace s veřejností, je lží. A lež není názor.
Nejde o planetu. Ta nás nepotřebuje
Na klimatické krizi je navíc něco až groteskního. Neustále mluvíme o „záchraně planety“.
Planeta žádnou záchranu nepotřebuje.
Země přežila dopady asteroidů, gigantické sopečné erupce i několik masových vymírání. Přežije bez nejmenších problémů i nás.
O koho jde, jsme my.
Jde o zemědělce, kterému úrodu zničí sucho. O rodinu, které povodeň vezme dům. O obyvatele oblastí, kde se život kvůli kombinaci vedra a vlhkosti stává stále obtížnějším. O státy, které budou řešit vodu, migraci, potraviny a obrovské ekonomické škody.
Klimatická politika může být špatná. Může být přehnaná. Může být dobře míněna, ale špatně prováděna. Může být sociálně necitlivá. A právě proto o ní musíme vést tvrdou demokratickou diskusi.
Jenže diskuse může fungovat pouze tehdy, když stojí pevně na zcela prokázaných faktech.
Opět můžeme uvést analogii s kouřením, alkoholem a drogami. Ano, o protidrogové politice, její strategii a cílech lze polemizovat a mít na ni různé názory. Ovšem prohlásit bez důkazů, že alkohol a kouření neškodí, tak to vlastně vůbec nemá cenu, je nebezpečné.
Má demokracie právo bránit fakta?
Představa trestání klimatického popírání zní radikálně. Možná až děsivě. A existují proti ní velmi silné argumenty: kdo přesně stanoví hranici popírání? Nebude zákon zneužíván proti legitimní vědecké polemice? A není nakonec lepší porážet nesmysly argumenty než státním zástupcem?
To všechno jsou otázky, které je nutné brát vážně.
Ale stejně vážně bychom měli položit otázku opačnou.
Jak dlouho ještě budeme předstírat, že záměrná lež je jen „jiný názor“?
Pokud někdo kritizuje klimatickou politiku, diskutujme s ním. Pokud někdo navrhne jinou cestu ke snižování emisí, poslouchejme ho. Pokud vědec zpochybní konkrétní model a přinese data, dejme mu prostor.
Ale pokud někdo vědomě a veřejně šíří tvrzení, o kterém ví, že je nepravdivé, a pomáhá tím blokovat řešení problému ohrožujícího (už teď! Ne někdy ve vzdálené budoucnosti) miliony lidí, společnost má právo říct: dost.
Svoboda slova je jedním ze základů demokracie.
Svoboda vyrábět si vlastní fakta, svoboda lhát a manipulovat však mezi ně nepatří.
