Článek
Začátek prázdnin v českých médiích jako již tradičně okupují zprávy z Karlových Varů, kde se již po šedesáté odbývá mezinárodní filmový festival.
A ten zve vždy nějakou hvězdu filmového nebe. Většinou je to host, málokdy hostka.
A letos je jím navíc kontroverzní Dustin Hoffman.
Problematická minulost Dustina Hoffmana
Dustin Hoffman přijel na festival a červený koberec oblehly davy fanynek a fanoušků, fotografek, fotografů i televizních štábů. Znovu čteme v médiích - od bulvárních, přes seriózní až po veřejnoprávních - o filmové legendě, oscarovém herci a ikoně světové kinematografie. Méně už se ovšem mluví o tom, že jde zároveň o člověka, jehož jméno se od roku 2017 objevuje mezi osobnostmi spojovanými s obviněními z nevhodného sexuálního chování během hnutí #MeToo.
Ano, Hoffman nebyl za tato obvinění odsouzen, zůstala jen ve formě nařčení. Ano, některá z nich odmítl nebo uvedl, že si situace pamatuje jinak. To všechno je třeba říci. Stejně jako je ale třeba připomenout, že několik žen se rozhodlo veřejně popsat zkušenosti, které pro ně byly natolik nepříjemné, že je ani po desítkách let nechtěly nechat zapadnout.
A když se žena rozhodne pro něco takového, již to musí být vážné. Obzvlášť v USA, kde je zvykem žalovat kdekoho za kdeco. Nepravdivým tvrzením by se tak žena mohla snadno dostat do problémů.
Otázkou proto není, zda se mají jeho filmy přestat promítat. Otázkou je, proč právě taková osobnost dostává jedno z nejviditelnějších míst na nejprestižnější filmové události v České republice.
V době, kdy se čím dál více dostávají k moci - a nejen v České republice - politické síly, které ženy a ženská témata marginalizují, jak se u nás nedávno temně manifestovalo odmítnutím Istanbulské úmluvy.
Symbol a vzor?
Festival samozřejmě není soud. Má ale obrovskou symbolickou sílu. Každý host na červeném koberci vysílá určitou zprávu o tom, koho považujeme za vzor, koho chceme oslavovat a komu jsme ochotni odpustit téměř cokoli, pokud za sebou zanechal dostatek slavných rolí.
Právě tady se ukazuje problém, který feminističtí intelektuálové a intelektuálky pojmenovávají už řadu let. Kulturní instituce velmi rády mluví o rovnosti, diverzitě a respektu k ženám. Když ale přijde na největší hvězdy, znovu a znovu sahají po mužích, jejichž kariéra vznikala v době, kdy bylo mocenské postavení slavných herců téměř neotřesitelné a nevhodné chování vůči ženám bylo často omlouváno jako součást „geniální povahy“.
Proč je na KVIFF tak málo hostek?
Nelze si nevšimnout ani další věci. Když se ohlédneme za historií festivalu, největší mediální pozornost pravidelně získávají především slavní muži.
Poměr hlavních hostů a hostek vychází v posledních dvaceti letech zhruba na 70 % ku 30, mezi oceněnými křišťálovým glóbusem je ta nevyváženost ještě větší.
Nahá žena drží glóbus
Když jsem zmínil křišťálový glóbus, hodí se připomenout, že ten je sám o sobě minimálně „anachronický“ a jeho podoba je z genderového hlediska značně problematická. Glóbus stojí na podstavci v podobě nahého ženského těla. To je tak degradováno na pouhý estetický objekt. Žena slouží především jako dekorace a nositelka cizího úspěchu. A musí být samozřejmě nahá a štíhlá, aby „se bylo na co dívat“.
Něco takového je relikt minulého století, kdy byl svět pro pány „ještě v pořádku“.
Ženy nejsou tolik prestižní?
Je načase přestat uvažovat v módu, že jedinou cestou k prestiži je přivézt dalšího hollywoodského velikána-muže, který představuje filmový průmysl minulého století.
Dnešní světová kinematografie nabízí celou řadu mimořádných tvůrkyň, režisérek, scenáristek i hereček všech generací, které mění podobu filmu stejně zásadně, jako ji před půl stoletím měnili Hoffman nebo jeho generační kolegové.
Protože červený koberec není jen místo pro uculování se do objektivů. Je to prostor, kde se ukazuje, jaké hodnoty chceme veřejně oslavovat. Kdo je nám vzorem a koho si vážíme.
Opravdu jsou to staří muži, jejichž hvězda pohasíná, s problematickou minulostí a třímající v ruce nahou ženu?
