Článek
Když nepočítáme aktuální českou politiku, plní tento týden novinové titulky dění okolo dvou mužů: zavražděného Charlieho Kirka a legendárního TGM s jeho tajemnou obálkou.
A zatímco o prvním se dozvídáme, že byl misogyn, rasista, bílý suprematista, extremista, továrna na nenávist…, tak ten druhý požívá mezi Čechy zvláštní úcty, kterou je možno označit až za kult osobnosti.
A jedním z rysů všech kultů osobnosti je nekritizovatelnost, „tatíček“ je vzorem všech ctností, morálky, moudrosti, slušnosti…
Pokud však plášť osobnostního kultu strhneme (což by v demokratické společnosti měla být samozřejmost) a podíváme se na oba muže podrobně, kriticky, bez předpojatosti, zato s lačněním po pravdě a podle jednoho metru, vidíme - pro většinu Čechů jistě překvapivě - že oba smýšleli prakticky totožně.
Ano, to myslím vážně. Ano, dá se to srovnávat.
Rozdíly jen v době, nikoli ve smýšlení
Jistě, rozdíl sto let je sto let. Jiné prostředí, jiné technické možnosti, za sto let se doba nesmírně zrychlila, Kirk byl influencer, živily jej sociální sítě a živé debaty s publikem, zatímco univerzitnímu profesorovi Masarykovi možnosti publikace končily u přednášek a knih a jako „sociální síť“ mohl mít jen rozhlas. Pokud však odhlédneme od technikálií a formálních záležitostí, vidíme, že ti dva si velmi notují. Ba co hůř - Kirk pouze mluvil. Ale Masaryk i konal!
Rasismus - Kirk proti Afroameričanům, Masaryk proti Romům
Charlie Kirk šířil předsudečnou nenávist a rasismus o Afroameričanech. Lživě tvrdil například, že polovina černochů byla ve věku do 23 let někdy zatčena… pěkné shrnutí jeho rasistických postojů například zde.
V kontextu této malé „srovnávací studie“ je však pozoruhodný jeho jiný výrok:
„V amerických městech se neustále stává, že černoši se potulují po ulicích a pro zábavu napadají bělochy, to je fakt. Stává se to čím dál častěji.“
(Zdroj: zde)
A slovo "potulovat"… to už je nám povědomé, že? Jak by taky ne, vždyť roku 1927 byl přijat (a Masarykem vlastní rukou podepsán a zřejmě s plným souhlasem, neboť nevznesl námitky) zákon č. 117/1927 „O potulných cikánech“. V něm se dočítáme tak hrozivé věci, jako že Romové se musí zaevidovat a musí mít zvláštní legitimace. To v době, kdy jinak občanské legitimace byly nepovinné; což nám může připomenout zvláštní označování žlutými hvězdami o něco později.
V paragrafu 9 pak:
Cizozemským potulným cikánům jest pobyt v Československé republice zakázán, nevykážíli se zvláštním povolením ministerstva vnitra.
Jak se takový zákon liší od anti-migrantských snah (které mají platit hlavně pro Afroameričany a Hispánce) Kirka a Trumpa v současných USA?
A jdeme ještě dále, paragraf 6:
Držení jakýchkoli zbraní, střeliva a výbušných látek jest potulným cikánům naprosto zapovězeno.
Zde ke kontextu: držení civilních zbraní bylo za 1. republiky v mnohém ještě mírnější, než v dnešním Česku. Nedělaly se žádné zkoušky a k vydání povolení stačilo v podstatě jen být bezúhonný. Nu - a hlavně bílý (!), jak se ze zákona dozvídáme. Jde to ještě dál, než rasismus Charlieho Kirka, který - přestože se ke zbraním vyjadřoval často - nikdy neřekl, že by (ne)držení zbraní mělo být nějak rasově podmíněno.
K Masarykově rasismu ještě například zde. Jak vidíme, to, co v očích Kirka představovali Afroameričané, to v očích Masarykových byli Romové. A možná ještě dál!
Kirk gaye nenáviděl, Masaryk rovnou zavíral do vězení
Jedním z ústředních bodů Kirkovy rétoriky byla nenávist k LGBTQ+ osobám.
Jeho nechutných výroků (tedy přesněji řečeno výpadů) proti nim byla celá řada, ovšem zvláště z nich vyniká jeden, že prý „kamenování homosexuálů je skvělý boží zákon“, což vyděsilo dokonce i jeho zastánce a museli to pak korigovat a tvrdit, že to tak vlastně nemyslel.
Jak to vlastně myslel, nevím, nebudu se pouštět do podrobných rozborů, ovšem naprosto jisté je, že za 1. republiky byla homosexualita mimo zákon. Dokonce byli gayové (lesby ne; ženská homosexualita byla tolerována) zavírání do vězení.
A TGM? Ten to podporoval, nedá se nad tím mávnout rukou „taková byla tenkrát doba“, protože on sám osobně se projevil jako ten, kdo plně souhlasí s tím, aby gayové byli zavíránido vězení. Přičemž už tenkrát existovala debata, zda je to správně.
Když advokát JUDr. František Čeřovský, obhájce gayů, žádal o prezidentskou milost pro své klienty, byly s ním - jak se říká - vyraženy dveře:
„Když jsem ve věci žádosti několika nešťastných odsouzenců intervenoval v Kanceláři presidenta republiky, bylo mi tam příslušným referentem úředně sděleno, že pan president sám zásadně odpírá uděliti odsouzencům milost v těchto třech deliktech: pro křivou přísahu, pro vyhnání plodu a pro delikty sexuelní, mezi něž patří delikt homosexuelní.“
Kirk i Masaryk shodně proti svobodnému rozhodování žen o vlastním těle
Ve výše uvedeném citátu jsme došli k další „podivuhodné“ shodě Kirka a TGM, totiž v názoru na to, zda ženy smějí svobodně rozhodovat o vlastním těle, či nikoli.
A tak zatímco Kirk usiloval o to, aby právo na potrat bylo ženám zcela odňato, za 1. republiky už to přesně tak bylo.
Opět se nedá říci, že to bylo věcí doby, vždyť v SSSR bylo právo na potrat přiznáno ženám již roku 1920, je nemyslitelné, že by Masaryk, odborník na Rusko o tomto nevěděl.
V každém případě však za „tatíčka“ musely ženy podstupovat nelegální, tedy nebezpečné potraty, které jim způsobovaly zranění i smrt. A za to pak byly potrestány ještě jednou - vězením. Prezidentská milost se nepřipouští.
Náměstí Charlieho Kirka? A Masarykovo?
Dovede si někdo představit, že by v nějakém českém městě vzniklo Kirkovo náměstí či ulice Kirkova? Jistě ne. Ale to ne z důvodu, že nebyl Čechem, vždyť u nás máme mnoho ulic pojmenovaných po cizincích. Ale je zvláštní, že Masarykovu najdeme snad v každém větším městě. Přitom, jak jsme si právě řekli, Masaryk nebyl morálně nic jiného než Kirk. Bílý suprematista, rasista, homofob a misogyn. V něčem ještě drsnější, protože Kirk jen mluvil, Masaryk konal.
Dokážou se Češi podívat pravdě do očí a konečně si to přiznat?
