Článek
Ačkoli jsou Češi po zkušenostech totalitních režimů a adorování osobností, aby pár let nato byly zavrženy a bouraly se jejich sochy a ničily obrazy (Hitler, Gottwald, Stalin, Husák…), značně imunní vůči kultům osobnosti, zůstává zde přece jen jedna persona, kterou nekriticky zbožňují a uznávají. Platí za etalon totální morálky a humanity, kdekdo se na něj odvolává. Stojí (a nově vznikají) jeho sochy, pojmenovány jsou po něm ulice, náměstí, dokonce v Brně univerzita. Pokud má nějaké „chybky“, připouští se zmiňovat jen takové roztomilosti, že se v mládí párkrát napil více než málo apod.
Je však nepřípustné zmiňovat, kým ve skutečnosti byl. Dokud se to ještě smí, rád pozvednu prapor objektivní kritiky a podívám se, kdo to byl TGM doopravdy.
Masaryk antisemita?
Co se týče Masaryka a jeho vztahu k Židům, standardní gymnaziální látka nás učí o Hilsneriádě. Ve zkratce šlo o to, že byla brutálně zavražděna mladá dívka, z čehož byl obviněn židovský mladík Leopold Hilsner, žebrák a nejspíš - dnes bychom řekli - mentálně retardovaný. Lid jej chtěl lynčovat a otevřela se stavidla protižidovské nenávisti. A Masaryk - tehdy „jen“ poslanec říšské rady - do sporu vstoupil a příkře odmítl jak spekulace o rituální vraždě, tak i vinu Leopolda Hilsnera, díky čemuž byl obnoven proces a možná i díky tomu Hilsner unikl oprátce.
Přičítá se to Masarykovi k dobru. A je jistě nespornou pravdou, že tím pomohl zastavit nenávist, která vypukla. Jenže… otázkou zůstává, co přesně Masaryka motivovalo k obhajobě Hilsnera. Spíše bych řekl, že to pro něj, jako profesora a intelektuála, byl do očí bijící - dnes bychom řekli - hoax a dezinformace a jeho akademické duši to nedalo.
Pokud se však o Masarykův vztah k Židům zajímáme hlouběji, dostává celkový obrázek už podstatně tmavší odstíny!
Především se Masaryk k předsudečné nenávisti doznává ve slavné knize Karla Čapka - dnes bychom řekli - pamětí a interview Hovory s TGM:
„Židů, těch jsem se bál; věřil jsem, že potřebují křesťanské krve, a proto jsem si radši zašel o pár ulic, než abych šel podle jejich stavení; jejich děti si chtěly se mnou hrát, protože jsem trochu uměl německy, ale já ne,“
Následně přiznává, že jeho antisemitismus je tak hluboce zakořeněný, že se jej nezbavil snad nikdy:
„Kdyže jsem v sobě překonal ten lidový antisemitismus? Panáčku, citem snad nikdy, jen rozumem. Vždyť vlastní matka mě udržovala v krevní pověře.“
Co je ale mnohem horší než nějaké jeho pocity a city, jsou Masarykovy konkrétní činy.
Tak například v roce 1888 vyšel ve Francii pamflet La France juive - Sežidovštělá Francie, který se stal později pramenem francouzského holocaustu - mimo jiné přesně (ale samozřejmě zcela nesmyslně) definuje, kdo je to vlastně Žid, kdo poloviční Žid apod., přičemž samotné Židy definuje jako rasu, nikoli národ.
A Masaryk - kosmopolitní intelektuál - se k této pseudovědecké studii dostal. A pro český časopis Čas ji obsáhle recenzoval. A to velmi pochvalně! Můžeme citovat:
„Židé musejí si dáti líbiti zákonná obmezení, příměřená jejich plemenným vlastnostem a zvykům. Je to požadavek spravedlivé obrany árijského plemene.“
Z toho se tají dech. Židé si tedy musejí nechat líbit zákonná (!) omezení pro obranu árijského plemene! To není Německo 30. let, tak hovoří budoucí demokratický prezident, maják morálky a humanismu!
Dovede si někdo představit, že by v dnešní době jakýkoli politik řekl, že například romská menšina si musí nechat líbit zákonná omezení ke spravedlivé obraně bílé majority?
Jak jsme daleko od toho, že to zákonné omezení je ostnatý drát nebo transport?
Masaryk homofob
Ačkoli u Masarykova antisemitismu tak zůstává otazník, ve věci jiných lidských práv a svobod nesmazatelně a neoddiskutovatelně zejí dva obrovské vykřičníky. Prvním z nich je, že tatíček nebyl ničím jiným než předsudečným homofobem!
Mohli bychom to snadno smést ze stolu slovy jako „taková byla tehdy doba“, jenomže když téma bedlivěji prostudujeme, vidíme, že Masaryk šel mnohem dál za hranice tehdejší doby.
Předně - už v Masarykově době (i dávno před ní) začínaly emancipační snahy homosexuálů a padaly první požadavky na její dekriminalizaci. Ve Francii byla trestnost homosexuality zrušena již od roku 1791. Roku 1897 v Německu vzniká díky lékaři Magnusi Hirschfeldovi první LGBT organizace na světě. Cílem je dekriminalizace.
Že by o tom Masaryk, o veřejné dění se zajímající akademik, který často pobýval v Německu, neslyšel?
O čem ale nejen slyšel zcela jistě, ba dokonce se k tomu rozhořčeně a nechutně vyjádřil, byl proces s Oscarem Wildem, který byl souzen pro homosexuální chování.
Masaryk homosexualitu nazýval „paederastií“ a dodal zcela bez obalu, že je to svinstvo. Cituji:
„Předně se mi zdá, že ten, kdo věří pouze v Rozum, nikdy nebude paederastem. Paederastie není rozum, ale svinstvo. Druhé. Komu pak máme věřit, že je pouze Rozum? Třetí. Není pravda, že lidé nevěřící v boha, neuznávají sankce mravních zákonů: Bentham, Mill atd., všichni, kdo přesněji myslili, ač v boha nevěřili, uznávali ethiku velmi silně. Jistě však by žádný z takových mužů neřekl, že „akt jako akt“. (…) Po soukromém životě prý nikomu nic není! Avšak jaký soukromý život, když každý spisovatel svá díla dává veřejnosti a když díla ta konec konců jsou přece jen ohlasem, zrcadlem, výronem toho „soukromého“ života. „Soukromý“ život! Život – ano, ale žádný soukromý a sexuální perversita v každé formě je prostě smrt. A smrt nechceme, třeba by se nám servírovala se zelenými karafiáty Wildeovými.“
Nejen pederastie, nejen svinstvo, ale přisadí si i do perversitů. A perversita je prý smrt.
Později také z týchž pozic kritizuje Wildeovo dílo, které je podle něj „psané venkoncem v duchu paederastie a pohlavní perversity“.
Škoda, že tentokrát nenasadil ani svůj pověstný Rozum, kterým se mu už jednou (téměř?) podařilo překonat antisemitismus…
Ani později, jako prezident, tento „humanista“ homosexuály nijak nešetřil. Za doby První republiky bylo trestáno za homosexualitu (tenkrát se říkalo sodomie, leč tatíček měl i své výrazy, jak už jsme si uvedli) 300-400 mužů ročně, tedy zhruba jeden každý den.
Je mimochodem zajímavé, že ženská homosexualita byla běžně tolerována, vadili jen gayové. To je značný rozdíl například oproti dnešnímu Rusku, kde jsou práva LGBT+ potlačována s poukazem na to, že je třeba zvýšit porodnost. To má v sobě sice velmi hloupou, ale přece jen nějakou logiku (čímž to rozhodně nechci omlouvat a legitimizovat!). Ale tolerovat lesby, a zavírat gaye, to nemá logiku žádnou. To je jen nenávist.
Definitivním potvrzením Masarykovy předsudečné homofobie je to, že nikdy neudělil prezidentskou milost odsouzeným gayům, když přitom například i brutální vrahy běžně omilostňoval a měnil jim trest smrti na vězení.
JUDr. František Čeřovský, obhájce gayů, o milosti pro své klienty žádal, leč byly s ním - jak se říká - vyraženy dveře:
„Když jsem ve věci žádosti několika nešťastných odsouzenců intervenoval v Kanceláři presidenta republiky, bylo mi tam příslušným referentem úředně sděleno, že pan president sám zásadně odpírá uděliti odsouzencům milost v těchto třech deliktech: pro křivou přísahu, pro vyhnání plodu a pro delikty sexuelní, mezi něž patří delikt homosexuelní.“
Masaryk - odpůrce ženských práv
Často slýchávám, že Masaryk měl k ženským právům velmi kladný vztah. Že prý byl dokonce feminista.
Pravda - za doby jeho prezidentství získaly ženy volební právo v Československu, sám si dal příjmení manželky doprostřed jména a někdo si vzpomene také na historku, jak při jakémsi jednání posadil ženu doprostřed stolu, aby se necítila odstrčená.
Bohužel, zhruba tím Masarykův feminismus končí. Za celých dvacet let republiky bylo žen-poslankyň jako šafránu. Ministryně nebyla ani jediná. Masaryk, ačkoli se s gustem a non-stop vyjadřoval k politice, nikdy nad tím nevyslovil podivení, nikdy nevyzval žádnou stranu, aby na ministerské křeslo posadila ženu.
Ale co hlavně - Masaryk byl pevně toho názoru, že ženy nesmějí rozhodovat o vlastních tělech!
Podívejme se znovu na výše uvedená slova, se kterými byl z prezidentské kanceláře vyražen JUDr. Čeřovský - jaké že jsou ty pro Masaryka nejhorší zločiny, ke kterým - na rozdíl od vraždy - nikdy neudělí milost? Křivá přísaha, homosexualita a … vyhnání plodu. Tedy interrupce.
Za první republiky byly umělé potraty plošně zakázány. A Masaryk tomu zjevně fandil. Přitom už tehdy existovaly relativně bezpečné lékařské metody. V takovém Sovětském svazu byly interrupce legální už od roku 1925. A to po celou dobu těhotenství (k čemuž jsme se v ČR nedopracovali dodnes).
Opět je zcela nemyslitelné, že by o tom Masaryk nevěděl. Vždyť sám se živě zajímal o Rusko už před 1. světovou válkou. Jeho tlustospis Rusko a Evropa je dokonce jeho nejrozsáhlejším a nejcitovanějším dílem.
Musel tedy vědět, že v SSSR už ženy mají reprodukční práva. A jako prezident musel vědět i to, že zákazy potratů nikam nevedou, neboť se dějí dál, jen jsou posunuty do nelegální (a nebezpečné) zóny. Od „luxusních“ diskrétních klinik (třeba Borůvkovo sanatorium - ta budova, v níž později zemřel Jan Palach), po vesnické báby provádějící potraty pomocí trychtýře na krmení hus a ostře zbroušených drátů.
Kolik žen utrpělo zranění či dokonce zemřelo jen kvůli tatíčkově pseudomorálce? A kolik jich pak za to muselo navíc trpět ve vězení?
Přejmenovat všechno Masarykovo
Na základě výše uvedeného považuji za zcela nevhodné, aby se po Masarykovi jmenovaly ulice, náměstí a dokonce univerzita. Přejmenujme je!
To není žádná „cancel culture“, to je úplně to samé, jako když jsme zrušili ulice Leninova, Gottwaldova, Rudé armády… „Homofobova univerzita“ jistě také nechceme.
Zdroje
https://cs.wikipedia.org/wiki/Hilsneri%C3%A1da
https://www.forum24.cz/pratelstvi-ktere-neznicila-valka-ani-komuniste-cestu-k-izraeli-otevrel-uz-masaryk
https://archive.org/details/lafrancejuiveess01drumuoft/lafrancejuiveess01drumuoft/mode/2up
https://cs.wikipedia.org/wiki/Magnus_Hirschfeld
https://is.muni.cz/th/64594/ff_m/stesura_dipl._opravdu.pdf
https://cs.wikipedia.org/wiki/Rusko_a_Evropa_(Masaryk)
https://cs.wikipedia.org/wiki/Bor%C5%AFvkovo_sanatorium
