Článek
„Přece bývalého majitele, jak ho jako poslance donutili novin se zbavit, a když je prodal, má tam snad víc článků, než když mu patřily – jako zase dneska.
Píše o tom nesmyslu s telegrafickou volbou. Už se prý nebude hlasovat za plentou, ale stačí poslat z pošty telegram s číslem kandidáta. Mělo by to podle nich fungovat tak, že každý volič dostane evidenční číslo, a pak napíše, že tohle, tedy jeho číslo, volí číslo určitého kandidáta. Rozumíš?“
Bouše moc nerozuměl, ale přesto se snažil zorientovat.
„Takže, takže to znamená, že když někomu z voličů přidělí číslo, třeba pět miliónů osm set tisíc tři sta padesát devět, tak on pak z pošty pošle telegram, že volí, dejme tomu, pět tisíc dvě stě jedna, což bude číslo kandidát pro kterého hlasuje?
No, mně to ale tak špatné nepřipadá, protože ten telegram může vypadat třeba takhle: 5 800351 = 5 201. A bude hotovo.“
„A v tom to právě je! Pan předseda správně varuje, že se můžou dít podvody. Že když se někdo jiný dozví přidělené číslo, třeba svého souseda, tak může telegram pod jeho číslem poslat sám, a to s číslem úplně jiného kandidáta, než by volil soused! A když pak soused přijde na poštu poslat telegram, tak se od úřednice dozví, že už jeho číslo volilo!“
Bouše přikývl, ale po chvíli dodal: „Já si myslím, že to v parlamentu ještě vylepší. Třeba tak, že volič se bude muset úřednici na poště nějak prokázat, že číslo mu patří.“
„Ježíš, pane Brůžek, co to čtete,“ zhrozil se rada Vacátko, když vešel do místnosti a uviděl noviny.
„Cožpak jsem nechal jen tak pro legraci kolovat oběžník pana policejního prezidenta, že si pan ministr nepřeje, aby zaměstnanci četli pochybné plátky, a jmenovitě, jmenovitě uvedl právě tyhle noviny?!“
Brůžek i Bouše sklopili zrak. „Pane rado, já tedy o tom vím, ovšem do novin jsem jen tak nahlédl, budu je číst samozřejmě až doma,“ kajícně pronesl.
„Ale ani doma byste je číst neměl, jinak by vás „nahoře“ považovali za státně nespolehlivého.“
Pak si rada povzdychl. „Jo dřív, dřív by takové články cenzura nepustila, a kdyby něco pobuřujícího přece jenom proklouzlo, tak by se noviny ráno policejně zabavovaly v trafikách!“ Pak se detektivy dlouze podíval. „A s tím byste museli pomáhat i vy, protože strážníci by to sami nestihli. Však Mrázek si to pamatuje.“
„Jistě, pane rado,“ přitakal starý detektiv. „Co já se toho naběhal a honil kolportéry“, nostalgicky poznamenal. A pak špitnul: “ A zloději se smáli.“
„No, a když si majitel nedal říct, „pokračoval rada,“ vydávání mu soudně přerušili, anebo taky vzali licenci.
Jenomže dneska je jiná doba, takže se musí opatrně. Ale jak vidíte, nepomohla ani změna majitele, vynucená speciálním zákonem, aby to bylo demokraticky, a noviny zlobí dál. Ani papír se jim nedá ubrat, aby neměli na co tisknout, protože už není na příděl.
To se pak nemůže nikdo divit, že jsou ty noviny na zaměstnaneckém indexu.“
Bouše začal noviny ukládat do aktovky, ale rada ho přerušil: „A o čem, o čem tam dneska píšou? O té, ehm, pitomině s telegrafickým hlasováním? Ukažte..“
