Článek
Doslova říká, že hrajeme při zdi, opatrnicky, že by hra chtěla přitvrdit.
Při sledování jeho rozhořčeného monologu je člověk na rozpacích, do jaké role se ministr vlastně vciťuje?
Tím přitvrzením má na mysli vyrazit snad v šlépějích generála Pinocheta, anebo zavést pořádky, které panují třeba v netolerantním Turecku?
Ale možná by chtěl jen zřídit vězení pro dlužníky, jak tomu bylo ve staré dobré Anglii či zaplácnout rozpočet daní z vousů, jako to udělal Petr Veliký.
V závěru slibuje, že bude natolik odvážný, že všechno hezky řekne premiéru Fialovi. Z čehož lze dovodit i to, že video je jakési entrée pozdějšího dialogu ministra s premiérem. V logice sportovního mužstva právě „masírovaného“ trenérem Rakušanem by mohl být P. Fiala považován za předsedu klubu. Při jeho pověstné dobrotě, ale i z obavy, aby se mu mančaft nerozpadl, je málo pravděpodobné, že se vzpurným trenérem, s prominutím, vyrazí dveře.
Ale zpět k videu. To končí Rakušanovou pozvánkou na veřejné debaty s ním a bez cenzury.
Trochu úsměvné. Je to přece jeho úřad, který důsledně dbá o „čistotu“ projevu.
