Článek
Když se budeš dobře učit a snažit se, najdeš si dobrou práci a budeš bydlet ve vlastním. Tento klasický „plán“, který se mladým opakoval roky, se v poslední době čím dál více stává spíše bláhovou fantazií.
Bydlení je dnes jedním z hlavních témat, které řeší většina mladých lidí, bez ohledu na obor, vzdělání nebo ambice. Nekonečně šplhající ceny s nadsázkou postavily bydlení v nájmu v samostatné místnosti na podobnou úroveň, na jaké bylo před lety vlastnění dvoupatrového domu.
Rozevírání nůžek
Nejdříve dejme emoce stranou a podívejme se na čísla. Intuitivně asi dnes každý ví, že ceny nemovitostí a potažmo i nájmů rostou neúměrně oproti platům. Tuto pravdu bohužel ukazují i statistiky. Pověstné „rozevírání nůžek“ je na grafu více než patrné.
Podobně přitom čísla vypadají napříč republikou. I s průměrným platem je tak čím dál méně realistické koupit si vlastní důstojné bydlení, nebo si ho pronajmout, čím dál hůře zároveň vycházejí i hypotéky, které by měly být v tomto případě hlavním řešením. A to ani nemluvíme o tom, že zdaleka ne každý na průměrný plat jen tak snadno dosáhne.
Deset tisíc za sdílený pokoj
Základní možností pro start života mladých lidí by měl být teoreticky nájem. Měl by nabízet možnost při práci i studovat, něco našetřit a později se třeba posunout do většího, lepšího. V praxi jsou ale dnešní nájmy spíše černou dírou, která pohltí tolik peněz, že na šetření už nezbývá.
V Brně, studentském městě, kde žije mladých lidí velké množství, dnes za spolubydlení s několika dalšími lidmi a sdílený pokoj dá s energiemi jednotlivec i 8 až 10 tisíc korun. Když vezmeme v potaz i náklady na jídlo, dopravu a další výdaje spojené s běžným životem, jakékoliv šetření už pak není příliš reálné.
Dejme tomu, že má ale mladý člověk štěstí, našel levný pronájem, solidní práci, a opravdu šetří. Mezitím co dříve stačilo na koupi vlastní nemovitosti pět let platů, dnes se částka vyšplhala až k deseti letům.
A hypotéky? Ty dnes vycházejí tak, že se mladý člověk musí na třicet let upsat platit likvidační částku, která často samotnou nemovitost ani nepokryje. Například u čtyřmilionové hypotéky na 30 let je měsíční splátka průměrně kolem dvaceti tisíc. I když si takovou hypotéku může člověk dovolit, jaká nemovitost se dnes dá za takovou cenu koupit?
Potřeba je navíc vysoký vlastní kapitál, často ve vyšších stotisících nebo nižších milionech. Při současných nákladech je pro většinu mladých taková částka naprosto nedosažitelná.
Mladí bez motivace
Nejzásadnější problém ale není samotné bydlení. Nakonec si člověk nějak poradí. Mnohem horší je signál, který situace mladým vysílá. Už neplatí, že snaha a poctivá práce vede ke stabilitě a dobré budoucnosti. Budou se mít mladí ještě vůbec proč snažit?
Žijeme v době, kdy se rodí rekordně nízký počet dětí, a i nedostupnost bydlení je jedním z významných důvodů, proč tomu tak je. Demografická křivka se zkrátka nemůže napravit, dokud důstojné bydlení nepřestane být privilegiem pro vyvolené.
Problém bez řešení
Co s tím? Žádné jednoduché řešení zřejmě neexistuje. Podpora výstavby, o které se občas mluví, trvá dlouho a problém je akutní nyní. Pokud dnes nemá mladý člověk výraznou podporu ze strany rodiny, musí počítat s tím, že nezávislost je velmi dlouhodobý, nejistý cíl.
