Článek
Muž kroutí hlavou a přitom zoufalým pohledem sleduje žhavý kov. Tím vyslýchaným je Jakub z Molay, poslední velmistr řádu Templářů, kterého se vládnoucí král Filip potřebuje zbavit. Zapírá, seč může, proto kat přistupuje s oranžovým nástrojem a jeho konec přikládá na Jakubovu hruď. Netrvá dlouho a Jakub z Molay se přiznává ke všemu - bolest již nedokáže déle snést.
Význam
Mučírna měla ve své době nezastupitelné místo. I ve středověku totiž bylo zapotřebí, aby se obviněný ke svým (zlo)činům přiznal. Oproti dnešním dnům však bylo nesrovnatelně snazší ono doznání obdržet. Jakmile vybalil kat svůj arzenál, došla kuráž i skutečným chlapům. Asi není třeba říkat, že objektivita takových výpovědí byla značně pokřivená, leč nebývale účinná. Každý se přiznal ke kacířství, čarodějnictví atd.
Oblíbené nástroje
Jaký kraj a jaká doba, takové mučicí nástroje. Ve starověku patřil k nejhorším a nejobávanějším sicilský býk, což byla na první pohled krásná socha z mosazi. Na pohled druhý ale šlo o důmyslný způsob, jak odsouzence popravit v nejhorších mukách. Vevnitř byla socha dutá, a jakmile odsouzence zavřeli do prostoru břicha, založili pod sochou oheň. Zoufalý řev pak skrz zvukovody vycházel ven v podobě zpěvného pískání. Od ostatních, běžně známých zřízení nebyl býk určen k výslechu, nýbrž spíše nástrojem nejkrutější exekutivy.
Oproti tomu se od 15. století hojně zpopularizoval skřipec. V tradiční podobě vypadal jako žebřík s rumpálem, který vězně natahoval tak dlouho, až mu vykloubil kyčelní a ramenní klouby. Často se tento výslech kombinoval ještě se železy, což zvyšovalo efektivitu katovy práce.
Veliké oblibě se v oblasti útrpného práva těšily také palečnice. Zjednodušeně bychom mohli říci, že šlo o dvě destičky, do nichž se vložily palce obviněného a šroubovací systém poté drtil kosti.
Na podobném principu fungovaly také španělské boty. Utahovaly se tak dlouho, dokud vyslýchaný nepromluvil. Anebo - v opačném případě - nedošlo k fraktuře bérce.
Železná panna pak patřila k tomu vůbec nejstrašnějšímu vybavení, které mohl kat použít. Ačkoli na pohled vypadal tento kovový sarkofág děsivě, jeho praktické použití zůstává předmětem dohadů. Panna totiž měla v sobě mnoho hřebů, které nebožáka zavřeného uvnitř bodaly do těla, navíc celou dobu stál a nedostávalo se mu příliš vzduchu, takže buď zemřel, nebo se urychleně přiznal.
Samostatnou kategorii pak tvořily masky. Ty se buď nasazovaly kvůli utrpení (šrouby pomalu pronikaly do očí apod.), nebo jako potupa. Tzv. masky hanby byly roztodivné kovové obličeje s dlouhou trumpetou, kvůli níž nemohl odsouzený mluvit, ale jen vydávat směšné pískání. Často takto končily nevěstky či jiné hříšnice.
Železná maska, jakou použil ve své tvorbě také Alexandre Dumas.
Jestli je člověk v něčem nenahraditelný, je to krutost vůči bližnímu svému a světu celkově, pročež mučicí nástroje skýtaly nebývalou rozmanitost. Tu můžeme s mrazením v zádech dodnes obdivovat v mnoha muzeích - jedno z nich nalezneme například také v Praze.
Zdroje:
Temní rytíři a ošumělé hrady, Deary Terry, 2002
