Článek
Romantika, thrillery, sci-fi… Mohli bychom se dohadovat, který literární žánr je v popředí a vede onu čtenářskou karavanu. Téměř určitě si ale můžeme být jistí, že horor to nebude.
Horor je dlouhodobě opomíjený, neboť v dobách minulých si vysloužil nálepku čtení od šílenců pro šílence a později, zejména v éře amerických filmových bijáků, na něj začala společnost (jak laická, tak odborná) nahlížet jako na cosi brakovitého, co nemá s hlubší literaturou nic společného. Jde samozřejmě o mylné chápání, neboť hororový žánr je silně rozvětvený a svými chapadly nezřídka tečuje spoustu žánrů jiných, včetně regulérní psychologie.
Za svou několikaletou kariéru spisovatele jsem se nejvíce setkával s všeobecným názorem, že horor = Stephen King. Ano, tento legendární autor doopravdy udělal díru do světa, aniž by použil krumpáč, avšak orientovat na jeho bedra tíhu celého žánru je naprosto scestné. K tomuto statusu se patrně dopracoval právě příběhy, které se vymykaly oné béčkové představě bezduchého zabíjení, zombie propadáků a poletujících duchů. Použil hloubku a jako první ji dokázal zúročit (u nás zejména zásluhou velkých českých vydavatelů).
Nyní se však na české scéně objevili vydavatelé noví a otevřeli doposud zabedněné okno. Díky firmám, jako jsou Carcosa, Gnóm či Golden Dog, k nám začaly proudit klenoty zahraničního trhu, kterými český marketingový rybník doposud pohrdal. Mezi největší legendy, jež nově zavítaly do našich regálů, uveďme například Ramseyho Campbella, Morta Castlea, Owla Goingbacka, Briana Keenea či Phillipa Fracassiho. Například Fracassiho Sacculinu mohu směle zařadit do top tří nejlepších hororů, co jsem kdy četl, a to není málo.
Netvrďme, že hororový žánr je béčko, neboť žádný jiný nedokáže tak houževnatě masírovat skrytá místa naší duše. Tyto nově objevené špičky v oboru vás o tom hravě přesvědčí.
