Článek
Vzpomínám si, kdy to všechno začalo. Bylo mi osmnáct a měl jsem pocit, že toho vím tolik, co nikdo jiný na světě. To tak bývá. Že jste nevýznamný brouk v jehličí vám obvykle dojde až s postupem času. Mé velkorysé plány mi však tehdy nakázaly, abych vydal knížku. Knihy byly můj život, a tak jsem tu svou první začal psát. Neměl jsem počítač a o chytrém telefonu jsem někde něco málo maximálně slyšel. Takže jsem psal rukou na papír. Stránku za stránkou.
Co z toho, že sepsání knihy trvalo čtyři roky - byla hotová. A já uvažoval, co s textem dál. Kvůli absenci počítače jsem přepisoval svůj text v knihovně (jako to dělal Ray Bradbury). Tekl ze mě pot, ale v roce 2017 to ,,veledílo" spatřilo světlo světa. Sice jako částečný samonáklad, který začal vydělávat až po dlouhé době, ale pocit uspokojení hrál prim.
Tímto stylem jsem pokračoval i u dalších děl. Psal jsem všude. Na lavičce v parku, v MHD, ve vlaku, doma, v lese i na hřbitově. A každá další kniha se nezdála být ani o píď úspěšnější než ta předchozí. Proto, až budete očekávat, že z prvního či druhého titulu získáte zlatý výnos, vzpomeňte si na má slova.
Po třetí knize jsem byl odhodlaný svou pofidérní kariéru vzdát. Neudělal jsem to. A vy to také nedělejte, protože nikdy nevíte, kdy se smůla unaví a přenechá štafetu štěstěně. Teprve čtvrtá kniha se dostala do povědomí veřejnosti. Nijak zásadně, ale rozehnala moje černé myšlenky. Až budete psát, věřte tomu, že černých myšlenek budete mít stejně jako hrnků kávy, co nad svým rodícím se textem vypijete.
Poté přišly první hejty. V tomto okamžiku nevěšte hlavu - jde o přirozený jev a dobré znamení. Čím více jste úspěšní, tím víc se najde lidí, co vás chtějí pošpinit, shodit a zahojit tak puchýře závisti.
Své knihy jsem psal vesměs v noci. To není doporučení! Jsem noční tvor, ale vy pište, kdy sami uznáte za vhodné. Rozhodně ale pište alespoň hodinu denně. Časem získáte know-how a půjde vám psaní rychle.
Vyvarujte se používání umělé inteligence. Ano, je to v poslední době strašně cool, ale nikdy si neosvojíte vlastní styl a nebudete dobrými autory. A dobrý autor, co píše osobitě = spokojený čtenář.
Najděte si dobrého vydavatele. Než jsem začal vydávat u gigantů jako Knihy Dobrovský, vzal jsem zavděk i menšími firmami. Holt musíte jít po schodech všude tam, kde není výtah. Pokud se vám poštěstí hned ze startu ulovit velkého nakladatele, máte z poloviny vyhráno. Otevřou se vám brány marketingu, do kterých nepasuje klíč pro běžné smrtelníky. Jestli se k vám ti větší stavějí vlažně, zkuste menší, eventuálně samonáklad. Důležité totiž je, abyste si za svým dílem stáli VY.
Pokud jsem vás neodradil, tak si promyslete příběh a začněte na něm pracovat. Jakmile bude hotov, nebojte se oslovit betačtenáře, kteří vám pomohou dílo zhodnotit a najít v něm prvotní nedostatky. Věřte, že jako nováčci jich tam budete mít požehnaně. V první řadě ale pište pro radost. Nelétejte vysoko, jinak můžete spadnout velice tvrdě. Komerční úspěch se může dostavit, ale taky nemusí. Tvůrčí psaní je však úspěchem vždy, neboť radost z každého hotového řádku nelze ničím nahradit. Protože je VÁŠ.
