Článek
Platón, Sokratův žák, se po vzoru svého učitele snažil přijít na to, co znamená Dobro. Věřil, že jde o základní stavební kámen veškerého jsoucna. Ačkoli ani on, ani Sokratovi odpůrci, tzv. sofisté, neměli žádný důkaz o tom, odkud se dobro jako takové bere.
Platón k myšlence dobra přistupoval veskrze filosoficky (koneckonců byl filosof), zatímco poetické pojetí značně upozadil. Koncepci dobra vnímal coby morálku, jakýsi vyšší princip, který se promítá do našeho nedokonalého světa. Z toho důvodu dneska Platóna nazýváme otcem idejí. Položil základy idealismu jako jakéhosi archetypálního kodexu, který k nám prosakuje z vyšších sfér. Samozřejmě, ani Platón nemohl mít tušení, o jakých sférách je tu vlastně řeč. A nevíme to ani my, třebaže uplynulo téměř dva a půl tisíce let.
S teorií o idejích se úzce pojí Podobenství o jeskyni, jež Platón představuje ve své knize Ústava. Jde o geniální a nadčasový rozbor lidské psychologie, který se dá velice snadno adaptovat i na moderní svět, a krásně nám prezentuje, že v zásadních otázkách chápání se člověk nijak nezměnil. A to již opravdu hodně dlouho.
Platónova jeskyně popisuje otroky, kteří jsou po celý svůj život přikováni k jedné ze stěn jeskyně, zatímco na protilehlou stěnu jim pomocí stínového divadla promítají iluzi, o níž si mají myslet, že jde o realitu. Platón se snažil dále vysvětlit, jak je těžké se zbavit stereotypů, na nichž lpíme. A také na víře, kterou jsme měli a které se ze samého strachu nezřekneme ani ve prospěch skutečného poznání. Tuto alegorii přirovnal k otrokovi, který se osvobodí a uteče ven, na denní světlo. Vidí svět, který je docela jiný, než vídal doposud. Vidí skutečný svit namísto ohně. Kdyby se však vrátil nazpět, oči, které přivykly nové intenzitě světla, se již odmítnou adaptovat na pouhý plamen. Jádrem myšlenky bylo poukázat, že osvícený člověk temnotu nepřijme, avšak ostatní mu neuvěří a raději ho zabijí jako kacíře, než aby se přesvědčili o pravdě, co leží na povrchu.
Asi netřeba připomínat, jak se Platónovy ideje nápadně podobají Ráji, Nirvaně a jiným božským světům. Na rozdíl od náboženských tezí však Platón na věc pohlížel čistě pragmaticky a vědecky. Ve světle moderní fyziky bychom klidně mohli říci, že hovořil o spojení s jinými, mnohem vyspělejšími dimenzemi, kde vládne jako základní jednotka Dobro. My bychom minimálně ideje, když už ne ideály, měli hledat v nás. Je jedno, zda měl pravdu Sokrates, nebo sofisté. Morálka tu je, nezáleží, odkud se vzala. Máme ji tu a měli bychom na to být hrdí. Každým dnem se můžeme blížit idejím, aby na nás Platón byl hrdý. A abychom na sebe mohli být hrdí i my.
Zdroje:
Ústava, Plato
Nový rozum do kapsy, ed. Müller, Ondřej, Tatíčková , Irena, Albatros 2004
