Článek
Za poslední dva roky pokročil vývoj umělé inteligence tak daleko, že jsme dostihli evoluci za posledních sto let. Inteligentní mechanizmy jsou zakomponovány takřka ve všem, co dennodenně používáme. Od chytrého termostatu a robotického vysavače až po auto od Tesly. Když Isaac Asimov formuloval tři zákony robotiky, neměl sebemenšího ponětí, jak rychle se syntetická morálka dostane do role hlavních zájmů společnosti. V tomto okamžiku žádné větší riziko nehrozí, maximálně vám robot vysaje ponožky (ačkoli musím přiznat, že při jízdě Teslou už tahle alektrokráska maličko zazmatkovala).
Začalo to drony. Ačkoli mají sloužit převážně k poznávání a fotografování špatně dostupných míst, nezřídka je voyeuři používají ke špehování nahé sousedky. Kdyby ale měli namontovanou zbraň s tlumičem, bez problému sousedku zastřelí. Zde je však vina jasná a vrahem je pilot dronu, který stroj ovládal. Na trh ale nyní přicházejí první humanoidní roboti, kteří potřebují autonomní software, aby mohli řešit i složité úkoly v domácnosti či v provozu. Optimus od Tesly má kupříkladu pohyby jako člověk a takovou sílu, že se s vámi dokáže potýkat na férovku.
A zde přicházejí na scénu hackeři. Jestliže vám někdo napadne účet v bance, klidně se dostane ,,pod kůži" i pokročilému humanoidnímu robotovi. Když ho budete mít ve svém domě jako všetečného sluhu, prokáže vám sice službu ohromným množstvím odvedené práce, ale když budete někým, kdo má spoustu vlivných nepřátel, klidné spaní vezme za své. Jak by to bylo právně v případě vraždy autonomním robotem, zatím nikdo neví. Bere si odpovědnost výrobce, který nezajistil dostatečnou ochranu proti napadení? Nebo půjde o nešťastnou náhodu, protože stroj nemůže spáchat vraždu? Samozřejmě, sednout si do chládku by měl jít hacker a ten, kdo si jej objednal, jenže… Šance odhalit, odkud vítr vane, je téměř nulová.
