Hlavní obsah

8 důvodů, proč hromadíme zbytečnosti – a jak s tím konečně přestat

Foto: AI, www.chatgpt.com

Ilustrační foto

I když si to často nechceme přiznat, naše domovy se mění v překladiště věcí. Proč máme potřebu všechno schovávat? Tady je 8 upřímných důvodů, které jsem si sám musel projít.

Článek

Nevím, jak to máte vy, ale já jsem si jednoho dne uvědomil, že už vlastně nevím, co všechno doma máme. Ve skříni jsem našel tři staré mobily, krabici od fénu, který už dávno nefunguje, a v šuplíku ležela sbírka manuálů k přístrojům, které jsme před lety vyhodili. A to byl moment, kdy mi došlo – máme doma prostě moc věcí. A co hůř, většinu z nich vlastně vůbec nepotřebujeme. Proč to tak je?

1. Věci nás vážou k vzpomínkám

Jo, přiznávám se. Mám doma hrníček s ulomeným uchem, který jsem dostal od dcery, když jí bylo pět. Neumím ho vyhodit. Věci často bereme jako uchovatele vzpomínek – jenže ono to může jít až do extrému.

2. „Co kdyby se to ještě hodilo?“

Tahle věta je klasika. Staré šroubky, nepoužívaný mixér, tenisky, které mě tlačí. Všechno „ještě někdy možná“. Jenže ono to „možná“ většinou nikdy nepřijde.

3. Bylo to drahé, tak to nevyhodím

Koupil jsem si kdysi elektrický gril. Použil jsem ho dvakrát. Pak ležel ve skříni, protože byl nepraktický a špatně se čistil. Ale stál dost peněz, tak mi bylo líto se ho zbavit. A tak ležel. A ležel.

4. Nemáme na to čas (nebo náladu)

Večer přijdete z práce, uděláte večeři, postaráte se o děti a jediné, na co myslíte, je postel. Třídit věci? Jasně… někdy. Jenže „někdy“ se mění v „nikdy“.

5. Nakupujeme z nudy nebo na slevách

Ruku na srdce – kdo si nikdy nekoupil věc jen proto, že byla ve slevě? Já určitě. A často šlo o věci, které jsem ani nepotřeboval. Jen mě to v tu chvíli potěšilo. Na chvíli.

6. Nemáme kam s tím

Problém často není v tom, že toho máme hodně, ale že to nemá své místo. Když není promyšlený úložný prostor, věci se začnou kupit. Na stole, na podlaze, na skříni… všude.

7. Věci jako pojistka klidu

Někomu hromadění věcí pomáhá cítit se bezpečně. Když máte všechno „pro každý případ“, máte pocit, že vás nic nepřekvapí. Ale to je jen iluze. Klid v duši vám krabice v komoře nedají.

8. Rodinné vzorce

Pamatuju si, jak babička schovávala každou stužku z dárků, sklenice od okurek, i staré punčochy. Pro „kdyby něco“. Tyhle vzorce se přenášejí a někdy je těžké je vědomě přerušit.

Méně věcí, víc prostoru (i v hlavě)

Přestat hromadit je těžší, než to vypadá. Ale není to o dokonalém minimalismu. Je to spíš o tom, uvědomit si, co skutečně potřebujeme. U mě to začalo jedním šuplíkem. A víte co? Nechybí mi z něj vůbec nic.

Zdroje:

Máte na tohle téma jiný názor? Napište o něm vlastní článek.

Texty jsou tvořeny uživateli a nepodléhají procesu korektury. Pokud najdete chybu nebo nepřesnost, prosíme, pošlete nám ji na medium.chyby@firma.seznam.cz.

Související témata:

Sdílejte s lidmi své příběhy

Stačí mít účet na Seznamu a můžete začít psát. Ty nejlepší články se mohou zobrazit i na hlavní stránce Seznam.cz