Článek
Když se mě někdo zeptá, jestli bych chtěl, aby Česko přešlo na euro, vždy odpovím stejně: „Záleží kdy a jak.“ Tohle téma není černobílé. A už vůbec ne jednoduché. Každá nová vláda ho po volbách vytáhne, krátce se o něm mluví, a pak zase utichne. Tentokrát to ale vypadá, že jsme se přiblížili k rozhodnutí – i když vlastně k opačnému, než by mnozí čekali.
Nová vláda dala jasně najevo, že v nejbližších letech žádné euro nebude. A upřímně? Nedivím se.
Z parlamentních stran euro naplno podporují jen Piráti a STAN. Všichni ostatní – ANO, SPD nebo Motoristé – stojí pevně na straně koruny. Premiérské ANO opakuje, že česká měna je symbolem suverenity. SPD jde ještě dál a mluví o euru jako o „ekonomickém otroctví“.
Ať už to zní jakkoli silně, fakt je, že vláda si nechce naběhnout. Ministerstvo financí i Česká národní banka doporučují s přijetím eura nespěchat. Ne proto, že by bylo zbytečné, ale proto, že nejsme v ideální kondici. Rozpočet je napjatý, inflace sice klesla, ale stále se drží výš, než by bylo zdrávo.
Není tedy překvapení, že kabinet odmítl stanovit jakékoli cílové datum. Euro teď jednoduše není prioritou.
Zajímavé je, že naše ekonomika už dávno v euru částečně žije. Více než 70 % exportu směřuje do eurozóny, a většina firem proto obchoduje přímo v eurech. Podnikatelé to znají – fakturují v eurech, platí v eurech, a nakonec se i tak musí přepočítávat.
Z ekonomického hlediska tedy dává přijetí eura jistý smysl: odpadnou kurzová rizika, sníží se náklady a zahraniční investoři by měli větší jistotu. Na druhou stranu, ztratili bychom měnovou brzdu – možnost, kterou ČNB v minulosti několikrát využila, třeba v roce 2013, kdy cíleně oslabila korunu, aby pomohla vývozcům.
A tady narážíme na realitu: euro přináší stabilitu, ale bere svobodu. A to není rozhodnutí, které se dá udělat ze dne na den.
Další velký problém? Lidé.
Podle průzkumů by přijetí eura dnes podpořila sotva čtvrtina Čechů. Většina se obává vyšších cen a ztráty kontroly nad ekonomikou. A i když realita ze Slovenska nebo Slovinska ukazuje, že se ceny po zavedení eura dramaticky nezvedly, u nás tohle téma pořád rezonuje.
Přesto se pomalu mění generace. Mladší lidé, kteří cestují, nakupují online a mají přehled o světě, už euro nevnímají jako hrozbu. Spíš jako přirozený krok. Až tahle skupina začne převažovat, možná se změní i veřejná nálada. Ale to potrvá.
Osobně si myslím, že přijetí eura nás jednou stejně nemine. Jen to nesmíme uspěchat. Všichni, kdo pamatují první měnové reformy, vědí, že takové kroky mají dlouhodobé následky. Potřebujeme mít v pořádku rozpočet, stabilní inflaci a hlavně – důvěru lidí. Bez té to nepůjde.
Když se podívám realisticky, reálný termín může být kolem let 2030 až 2035. To je horizont, který dává smysl. A pokud to vlády vezmou vážně, můžeme být připraveni. Ale euro jako politická zbraň? To je cesta do slepé uličky.
Koruna nám zatím dobře slouží. Je stabilní, silná a chrání nás v dobách nejistoty. Ale do budoucna bychom měli mít otevřenou hlavu. Evropa se posouvá, ekonomiky se propojují a svět se zmenšuje.
Nejde o to, zda euro přijmeme, ale jestli budeme připraveni, až ta chvíle přijde. Protože rozhodnutí o měně není o symbolu, ale o schopnosti plánovat dopředu. A to je něco, v čem by mohla být tahle vláda první, která se k tématu postaví bez emocí – a s rozumem.
Zdroje:
