Článek
Každý den doma v kuchyni vytvoříme hromádku odpadků, která obvykle končí v koši. Slupky od brambor, zbytky zeleniny, kávová sedlina, čajové sáčky… prostě „nepotřebné věci“. Ale co kdybychom se na to zkusili podívat jinak? Všechno to, co běžně považujeme za odpad, totiž může na zahradě ještě skvěle posloužit. A často je to jednodušší, než se zdá.
Kompost není žádná věda. Většinou stačí vyhradit si na zahradě kousek místa nebo si pořídit kompostér – dřevěný, plastový nebo klidně jen jednoduchou bednu. A pak už jen oddělovat vhodné zbytky z kuchyně – slupky od ovoce a zeleniny, kávovou sedlinu, čaj bez plastových sáčků, drcené skořápky od vajec nebo papírové ubrousky. Co do kompostu nepatří, jsou vařené zbytky, maso, oleje nebo mléčné výrobky – ty by nadělaly víc škody než užitku.
Pokud nemáte zahradu, dá se kompostovat i na balkoně nebo v bytě – třeba s pomocí tzv. vermikompostéru, kde se o vše starají kalifornské žížaly. Trochu to smrdí jako sci-fi, ale ve skutečnosti to funguje skvěle.
Klíčem ke zdravému kompostu je vyváženost – mokré zbytky (jako třeba zelenina) je potřeba doplňovat těmi suchými (např. piliny nebo listí). Když to klape, kompost krásně voní po lesní půdě a časem se promění v úrodnou hmotu, kterou vaše rostliny ocení víc než kupované hnojivo.
Některé kuchyňské zbytky ale nemusíte vůbec nosit do kompostéru. Dá se s nimi pracovat hned. Třeba kávová sedlina – ta je bohatá na dusík a působí jako přírodní hnojivo. Nasypte ji ke keřům borůvek nebo pod rajčata, a je to.
Vaječné skořápky zase obsahují vápník a navíc jsou ostré – slimáci je nemají rádi, takže když je nadrtíte a nasypete kolem záhonů, pomůžou i jako přirozená bariéra.
Banánové slupky, rozsekané na kousky a zahrabané do půdy pod růže nebo rajčata, dodají rostlinám draslík a fosfor – dva prvky, které podporují kvetení a plodnost. A třeba slupky od cibule? Ty obsahují síru, která pomáhá chránit rostliny proti plísním. Je to taková malá domácí chemie bez chemie.
Hodně šikovná je i metoda „trenching“, tedy jednoduché zakopávání zbytků přímo do půdy – hluboko, ideálně tak 30 cm, kde je půda živá a rychle si s nimi poradí.
Ne všechno se na zahradu hodí. Jak už bylo zmíněno, vařené jídlo, maso nebo mléčné výrobky raději ne – kromě toho, že přitahují nezvané návštěvníky, jako jsou kuny nebo potkani, rozkládají se pomalu a zapáchají.
Zato surové zbytky z kuchyně, pokud je správně zpracujete, jsou naopak obrovská pomoc. A když se člověk jednou naučí třídit bioodpad už v kuchyni, stane se z toho rutina. Nádobka vedle dřezu nebo malý košík někde po ruce a během týdne máte nasbíráno na pořádnou dávku výživy pro zahradu.
Začít není těžké – chce to jen trochu vůle a chuť to zkusit. Odměnou je nejen méně odpadků v koši, ale hlavně živější zahrada, lepší úroda a ten zvláštní pocit, že jsme udělali něco dobře. A když k tomu ještě ušetříme za hnojiva a rostliny se nám odmění bohatou sklizní? Pak to celé dává smysl.
