Článek
Některé věci se prostě říct musí
Politiku sleduju dlouho a máloco mě překvapí. Ostrá slova, nadsázka, přestřelky před kamerami. To k tomu patří. Jenže jsou chvíle, kdy už to není jen běžná politická hra. A přesně do téhle roviny se dostal spor mezi předsedou Senátu Milošem Vystrčilem a Tomiem Okamurou.
Okamura v televizní debatě znovu vytáhl tvrzení, že Vystrčil během hospitalizace prezidenta Miloše Zemana usiloval o jeho odvolání. Vystrčil reagoval bez diplomatických kliček. Mluvil o nechutných, odporných a manipulativních lžích. A je vidět, že ho to zasáhlo osobně.
Upřímně řečeno, ani se mu nedivím.
Fakta versus politická zkratka
Vrátit se musíme o pár let zpátky. Prezident Zeman byl hospitalizovaný, informace o jeho zdravotním stavu byly kusé a veřejnost i část politické scény řešila, co by se stalo, kdyby nebyl schopen vykonávat funkci. Na stole byl článek 66 Ústavy. To je ten mechanismus, který umožňuje převést prezidentské pravomoci na premiéra a předsedu Sněmovny, pokud prezident nemůže úřad vykonávat.
To není odvolání. To je pojistka pro situaci, kdy stát nesmí zůstat paralyzovaný.
Senát tehdy jednal, diskutovalo se, zaznívaly různé právní názory. Byla to napjatá doba. Ale tvrdit dnes, že šlo o pokus prezidenta odstranit, je podle mě přehnané. A přesně proti tomu se Vystrčil ohradil.
Je fér dodat, že komunikace směrem k veřejnosti tehdy nebyla ideální. Mlčení Hradu, spekulace, úniky informací. To všechno vytvářelo prostor pro dohady. V takové atmosféře se i legitimní ústavní debata může snadno změnit v podezření z politického manévru.
Na druhou stranu, pokud dnes někdo používá zkratku „chtěli ho odvolat“, je to politicky účinné, ale fakticky nepřesné. A tady se dostáváme k jádru sporu. Politika je dnes často o silné větě, která se vejde do titulku. Detail už nikoho nezajímá.
Vystrčil patří k politikům, kteří si potrpí na proceduru a institucionální rámec. Může to působit suše, ale v krizových situacích je to přesně to, co drží stát pohromadě. Okamura naopak dlouhodobě staví na ostré kritice systému a výrazných výrocích. Je to jiný styl, jiná strategie.
Tenhle střet tedy není jen o minulosti. Je to střet dvou pohledů na to, jak má politika fungovat.
Hranice, které by měly zůstat
Nemám problém s tvrdou politickou debatou. Ta je nutná. Ale pokud se začne pracovat s tvrzeními, která zjednodušují realitu až na hranu pravdy, je správné se ozvat. Ať už sedíte v Senátu, nebo ve Sněmovně.
Vystrčilova reakce byla emotivní. Možná až příliš. Jenže někdy je přímá odpověď lepší než opatrné mlžení. Pokud totiž podobná obvinění zůstanou bez reakce, časem se z nich v očích části veřejnosti stane „pravda“.
Tenhle spor pravděpodobně nikoho zarytě nepřesvědčí. Příznivci obou táborů zůstanou tam, kde jsou. Co ale může utrpět, je důvěra lidí v to, že ústavní otázky se řeší věcně a ne jako zbraň v permanentní kampani.
A to je škoda. Protože Ústava není marketingový nástroj. Je to základní pravidlo hry. A s těmi by se mělo zacházet opatrněji než s televizními bonmoty.
Zdroje:
