Ani Star Wars, ani Star Trek. První galaktické sci-fi dobrodružství vzniklo už před 2000 lety

Římská latinská literatura, ať už prozaická, básnická, dějepisná či vědecká skýtá prakticky nekonečnou inspiraci. I když jen ve zlomku, zachovala se prostřednictvím opisů, pořizovaných ve středověkých klášterech, kde křesťanští mniši zachraňovali to, co nestihli zničit jejich fanatičtí předchůdci. Nezanedbatelnou měrou se na uchování antické vzdělanosti podíleli také raně středověcí Arabové. Mnoho z antických spisů je nenávratně ztraceno, v ohni jich skončily desítky a stovky tisíc. Avšak i to, co se zachovalo, je ohromující. A to platí dvojnásob o zřejmě nejoriginálnějším literárním díle starověku.

Jména autorů jako jsou Caesar, Cicero, Horatius, Marcus Aurelius, Ovidius, Plinius st., Tacitus nebo Vergilius ovlivňovala po pádu Západořímské říše evropskou kulturu i literární tvorbu klasiků dlouhá staletí. Avšak jeden z autorů, ač méně známý, mezi ostatními velmi originálním způsobem vyčnívá. Jmenoval se Lukiános a i když byl původem Syřan a psal řecky, můžeme jej řadit mezi římské autory. Byl současníkem císaře Marca Aurelia, kdy byla Sýrie součástí římského impéria a proslul jako oblíbený satirik, řečník a z dnešního pohledu především autor první science fiction literatury v dějinách.

Lukianos byl ve starověku oblíbeným autorem, jehož satirická díla se trefovala do filozofů a jejich škol, osob veřejného života, kulturních rozdílů mezi Řeky a Syřany i tradičního vyprávění o samotných božstvech jako byl Zeus, Hermés nebo Héra. Dělal si také srandu z lidí, kteří věřili v nadpřirozeno. Jeho sarkastický přístup k věcem, které jiní brali se vší vážností přispěl nejen k jeho popularitě, ale také k tomu, že jeho díla nebyla tak příkře posuzována křesťanskými cenzory. Dodnes se dochovalo na osmdesát jeho prací, což je víc než u většiny antických autorů.

Lukiánovo nejslavnější dílo se jmenuje Pravdivé příběhy a je satirou na vyprávění autorů jako byl Homér nebo Hérodotos, jejichž fantastickým vyprávěním bylo obtížné věřit už před dvěma tisíci lety. Aby tyto neuvěřitelné příběhy, popisující fantastické či mýtické příhody, náležitě zparodoval, vymyslel Lukianos vlastní nadsazené příběhy, které si nezadají se současnými science fiction romány a filmy, a to včetně kultovních Star Wars. Lukianos popisuje, jak se díky vzdušnému víru dostal s lodí a svými společníky na Měsíc. „Sedm dní a sedm nocí jsme letěli vzduchem. Osmého dne spatříme ve vzduchu nějakou velikou zemi jako ostrov, nádhernou, kulovitého tvaru, ozářenou silným světlem,“ popisuje Lukianos cestu na Měsíc. Zde se připletli do války mezi dvěma mimozemskými civilizacemi; jedna obývala Měsíc, druhá Slunce a spor probíhal o zatím neobydlenou planetu Venuši. Satirik popisuje podivné mimozemské bytosti z mnohých planet a souhvězdí, zbraně i bitvu mezi nebešťany.

Podrobně také líčí povahu, vzhled, zvyky a vlastnosti obyvatel Měsíce, na jejichž stranu se ve válce přidal. „Když člověk na Měsíci zestárne, neumírá, nýbrž se rozplyne jako kouř a promění se ve vzduch. … Jako nápoj jim slouží vzduch, který vymačkávají do poháru a který vylučuje vlhkost podobnou rose. Přirozeně také nemočí a nechodí na velkou stranu – ostatně nemají ani otvor tam, kde jej máme my. K pohlavnímu styku mají otvor v zákolení nad bříškem lýtka. … O tom, jaké mají oči, váhám se vyslovit, aby mě snad někdo nepokládal za lháře, protože je to věc neuvěřitelná. … Oči mají vyndavací, a kdo chce, vyndá si své oči a je slepý, dokud nepotřebuje vidět; pak si oči zasadí a zase vidí,“ vypráví Lukianos o Měsíčňanech.

Po návratu z kosmu Lukianova loď přistála na moři, kde ji ale spolkla obrovská velryba, v jejíchž útrobách již žili jiní trosečníci. Po řadě dalších dobrodružství s loupežníky, piráty nebo mořskými žínkami, které se živily cizinci, se výprava nakonec šťastně dostala domů. Možná to zní trochu povědomě a připomíná dobrodružství barona Prášila. Ne, nejde o náhodu.

Lukiánovo satirické dílo přímo inspirovalo řadu dalších, podobně laděných příběhů či alespoň poskytlo vhodné podněty; Gargantua a Pantagruel, Gulliverovy cesty i Dobrodružství barona Prášila, Pravý výlet pana Broučka do Měsíce, díla Julese Verna nebo H.G. Wellse. Tam všude zní ozvěna antického satirika a vypravěče Lukiana.

Zdroj:

Hrdina, Jan: Když římský orel vládl světu, Praha 2026.

Lukianos: Pravdivé příběhy, Praha 1963.