Český slavík: Narážky na Turka i Klempíře, zlatý Noid Bárta, pád Ztraceného a Mišík v síni slávy

Hudební anketa Český slavík je pevnou součástí českého showbyznysu. Ve své prapůvodní podobě se anketa zrodila roku 1962 v hlavě Ladislava Smoljaka, tehdy redaktora časopisu Mladý svět, který anketu pořádal. Anketa se jmenovala Zlatý slavík a trvala až do roku 1991. V roce 1996 na ni pak navázal Český slavík, dnes jedna z nejsledovanějších událostí českého showbyznysu. Mnohé se ale za ta desetiletí změnilo. V provedení, výpravě, pravidlech, moderaci a zejména hudebních výkonech …

„Budem se ukájet, budem se předvádět,“ zpívali v úvodním žánrovém mixu moravské lidovky a rappu moderátoři Aleš Háma a Ondřej Sokol. Vědí, jak to v showbyznysu chodí, a tak to celkem vystihli. Někteří ocenění i účinkující večera se evidentně přišli hlavně předvádět a někteří no, jak už to řekli moderátoři. Ti naštěstí udržují úroveň pořadu svým neotřelým a nekorektním humorem, jejich trefně vyřčené dvojsmysly baví a jsou vlastně tím, na co se během dlouhého večera člověk těší nejvíc.

Nechyběla ani skvělá politická satira, přesně taková, jaká v mediálním prostoru velmi chybí. Došlo na bývalého hudebníka a kandidáta na ministra Otu Klempíře, řidičské schopnosti Filipa Turka i absurdní slovenský zákon o omezení rychlosti chůze na chodníku. Háma se Sokolem si vystřelili i z páru Pavel Vítek a Janis Sidovský a ujít si nenechali ani narážku na aktivitu Kairy Hrachovcové na Only fans a obecně na narůstající počet známých tváří na této platformě až na jednu výjimku, herečku Jaroslavu Obermaierovou, do níž se moderátoři strefují opakovaně.

Stejně jako dokáží být moderátoři vtipní, umí být také citliví tam, kde je to opravdu zapotřebí. A tak velmi decentně a s citem připomněli památku nadané zpěvačky Anny Slováčkové, která letos prohrála dlouholetý boj s rakovinou. K její poctě a na její památku pak zazpívali její hudební kolegové a přátelé Karolína Fišerová, Marta Jandová a Milan Peroutka a též její bratr Felix Slováček ml. Aleš Háma s Ondřejem Sokolem pak s neskrývaným dojetím vzdali hold i dalším pěveckým osobnostem, které v tomto roce zemřeli.

Začíná to být trochu nuda, ale zlatou slavicí i absolutním vítězem se opět stala Ewa Farna. Co k tomu říci? Má širokou základnu fanoušků, chová se bezprostředně. Budiž jí přáno, věci se zřejmě dějí tak, jak mají být, i když na české pěvecké scéně jsou zpěvačky mnohem nadanější, s větším rozsahem i charismatem. Překvapením nebylo ani druhé místo pro Lucii Bílou, která už si tak nějak musela zvyknout, že byla sesazena z pěveckého trůnu a druhé místo přijímá lépe než například před dvěma roky, kdy zklamání ze své porážky nesla poněkud těžce.

Monika Absolonová se stala slavicí bronzovou. Ocenění přijala s vděčností a pokorou. Člověk to musí ocenit o to víc, že tato dáma pěvecky převyšuje nejméně „o hlavu“ vítěznou Ewu Farnou. V závěsu oceněné trojice zůstala Eva Burešová a osobně bych si uměl na stupních vítězů představit třeba Dášu Zázvůrkovou, dámu, která zatím zůstává stranou mainstreamu.

Všichni se ptali, kdo bude vítězem, když Marek Ztracený propadl. Nečekaným zlatým slavíkem se stal Václav Noid Bárta. Minule byl třetí a i to bylo překvapení. Letos to byla bomba. Člověk, který na sobě celý život tvrdě makal, nic neměl zadarmo a dokázal se prosadit. Několikrát jsem se s ním setkal a upřímně mu to přeji.

Největší překvapení večera se událo při vyhlášení stříbrného slavíka, kterým se stal Marek Ztracený. Všemi favorizovaný zpěvák po několika letech neobhájil zlato, což ho zjevně rozhodilo. Nezapomněl si trochu postěžovat a hlavně připomenout, co všechno dokázal, kolik O2 Arén naplnil a že jistě naplní i Letnou. Jak se mu to tedy jen mohlo stát? Zahrál to do autu, ale dotčený byl stejně jako před dvěma roky Lucie Bílá.

O jedno místo se oproti loňsku propadl i Vojtěch Dyk, byl třetí a svého propadu využil k hudební estrádě, kterou na pódiu předvedl se svými hudebními parťáky Jakubem Prachařem a Janem Maxiánem. Dobré to bylo, dokonce jedno z nejlepších vystoupení večera.

Chybět nemohl ani Richard Krajčo, jeden z největších pozérů českého showbyznysu. Zazpíval směs svých songů v doprovodu symfonického orchestru, což byl nápad docela dobrý, protože vyvážil Krajčův poněkud průměrný pěvecký projev. V čem si ale Krajčo oproti minulým letům trochu polepšil, bylo oblékání. Zatímco před dvěma lety přišel na slavíka v letním modelu pyžama z lodi Enterprise a minulý rok si zapomněl vzít košili a dorazil pouze ve vestičce s igelitkou v ruce, letos už košili měl, vkusnou, byť poněkud extravagantní.

Už větší nevkus ale předvedl na červeném koberci před zahájením galavečera, kam dorazil v červeném semišovém obleku. Při pohledu na něj jsem se neubránil myšlence na francouzskou komedii „Drž hubu!“, kde se dva uprchlíci v podání Jeana Reno a Gérarda Depardieu museli převléknout do dámského kostýmu červené a růžové barvy.

Žádné velké překvapení se nekonalo ani v kategorii skupin, kde zlatého slavíka získala skupina Kabát, na české scéně zjev ojedinělý, druhou příčku obsadila skupina Chinaski a bronz si odnesla kapela Mirai. Při pohledu na vítězné skupiny, které se až na drobné změny umisťují na stále stejných místech, je opět zřejmé, že moderátoři se trefili ve svém výroku o extrémně nízké konkurenci.

Objevem roku se stal René Dank, který svým slavnostním outfitem moc nenadchl, o to lépe ale mluvil, skoro se chce říci, že lépe než někteří ostřílení zpěváci. A přítomné překvapil i tím, že svou výhru 200 tisíc věnoval na dobročinné účely. A nakonec i zazpíval. Asi jsem moc starý na to, abych to komentoval, takže pouze na okraj, o zpěvu se moc mluvit nedalo, zpíval falešně a celé vystoupení připomínalo karaoke. Zajímavý objev.

Příjemnou změnou bylo vystoupení skupiny Čechomor s Lenkou Dusilovou a téměř na konci dvě písničky od italského zpěváka Drupiho, hvězdy 80. let, který nazpíval i duet s Hanou Zagorovou. Karel Gott u nás proslavil jeho písničku s českým názvem „Je jaká je“. Drupi také ohlásil, že v lednu 2026 bude mít v České republice turné.

Zlatým hřebem večera pak bylo uvedení Vladimíra Mišíka do Síně slávy. Zpěvák si bohužel nemohl pro cenu přijít, a tak jej zastoupil jeho syn Adam Mišík, rovněž zpěvák a spolu s ním i rodinný přítel Ben Cristovao. Vladimír Mišík, jenž natočil děkovnou zdravici, se v Síni slávy zařadil po bok Jiřího Suchého, Václava Neckáře a Marty Kubišové.